Až donedávna byly dřevěné stavby především doménou Kanady (asi 85 % bytové výstavby), USA a skandinávských zemí, s rostoucími požadavky na minimalizaci zátěže na životní prostředí a s ohledem na další aspekty se postupně prosazují i jinde. Výhody dřeva jsou neoddiskutovatelné. Od vynikajících tepelně technických vlastností přes schopnost odolávat i velmi nepříznivým klimatickým podmínkám až po cenu materiálu a lehkost konstrukcí či snadnou a rychlou montáž. Dřevo je zdravotně nezávadným materiálem se snadnou zpracovatelností, čistým a suchým stavebním procesem. Životnost, kvalita bydlení, pořizovací a zejména provozní náklady jsou pak plně srovnatelné a v mnoha parametrech dokonce výhodnější než u těžkých staveb z betonu, cihel a jiných materiálů. S ohledem na životní prostředí se ovšem musíme zabývat otázkou, zda je vhodnější používat ve stavebnictví surové dřevo nebo dřevotřísku, překližku, dřevěné štěpky, případně dýhy, které jsou průmyslově zpracovávány s použitím chemických komponentů – lepidel, tmelů, pryskyřic a laků. Stavebníky částečně odrazuje i přístup finančních institucí, považujících dřevostavby za méně hodnotné. V praxi to znamená, že investor musí čerpat například úvěr v plné výši najednou a navíc nemůže dřevostavbu použít jako zástavbu pro poskytnutí financí. Důvod? Bez jakéhokoli technického opodstatnění se totiž finančníci domnívají, že dřevěný dům stárne o poznání rychleji než cihlová nebo kamenná stavba.
Dřevo v interiéru: inspirativní fotogalerie
Odlišné technologie
Na bázi dřeva a jeho prvků se projektují a realizují stavby srubové, hrázděné, skeletové a vůbec nejčastěji asi stavby panelové s dřevěným rámem. Existují dva základní způsoby montáže. Např. v Severní Americe se preferuje výstavba z jednotlivých prvků přímo na staveništi („Two By Four“), v Evropě se více zažil způsob montáže panelů zhotovených ve výrobním závodě a dopravených na místo stavby. Americký systém, založený na minimálním počtu prvků a jejich modulaci, je velmi rychlý a poskytuje možnost změn projektu v průběhu stavby. Nevýhodou je závislost na klimatických podmínkách. Evropa se vydala cestou prefabrikace. Její stupeň se nejvíce pohybuje v poměru 70:30 nebo 80:20 (70 % prvků vyrobí závod, 30 % se dokončí na staveništi). Na předem zhotovenou základovou desku s napojením na inženýrské sítě jsou montážní firmy schopny během jediného dne postavit svislé i vodorovné konstrukce, tedy obvodové stěny, podlahy a stropy se střešními panely. Poté se za pár dnů dokončí střešní krytina, instalace a práce v interiéru. Výhodou je značná přesnost a také nezávislost na počasí. Montované dřevostavby mají budoucnost i pro své vynikající vlastnosti. Sendvičové konstrukce dosahují dobrých akustických vlastností, mají značnou protipožární odolnost a tepelný odpor. Snad jedinou překážkou je nízká tepelná akumulace konstrukcí. Středem zájmu jsou proto nízkoenergetické stavby a projekty pasivních domů, v nichž součinitel prostupu tepla je menší než 0,15 W/m2K.
Někteří urbanisté a architekti zastávají názor, že dřevo by mělo vévodit venkovu a příměstským lokalitám. Dřevostavby jsou proto stále považovány za provizoria, spojená spíš s rekreací než s trvalým užíváním. Projektanti i výrobci proto začali oživovat kombinované dřevo-betonové konstrukce. Spojení materiálů se ukazuje jako velmi efektivní. Dřevo má pevnostní vlastnosti srovnatelné právě s betonem jak v tlaku, tak v ohybu i pružnosti. Výsledkem kombinace obou materiálů jsou dostatečně únosné a tuhé konstrukce s vynikajícími zvukově, tepelně i protipožárně izolačními vlastnostmi, s minimálními nároky na výrobu i následnou údržbu. Výzkumy dokazují, že meziroční nárůst zásob dřeva ve státech EU výrazně přesahuje 100 milionů m3. Navzdory tomu, že lesnatost Česka převyšuje i mnohé vyspělé země západní Evropy, podíl dřevěných konstrukcí na celkové stavební výrobě je u nás ještě stále velmi nízký (zhruba 1–2 %).
foto archiv autora
