Rodinné bazény podle umístění dělíme na otevřené, tedy zahradní a kryté, tedy interiérové či domovní. Zejména při budování druhého typu je důležité jeho správné začlenění do dispozic domu, důležitým aspektem je rovněž dokonalá izolace interiéru proti všudypřítomné a konstantní vlhkosti. Bazén tak může tvořit dominantu obytného interiéru, můžete ho umístit zcela samostatně (například na kryté terase), v přístavbě či zimní zahradě, ve sklepě nebo – což je ovšem velmi odvážné řešení – přímo na střeše domu. Místnost, v níž se bazén nachází, vždy musí být dobře izolována, s kvalitním vytápěním a spolehlivým větracím systémem. Je nutné počítat také s místem pro „strojovnu“ (čerpadla, vzduchotechnika, filtrace, atd.) Vhodné je propojení vnitřního bazénu přímo se zahradou nebo alespoň terasou. Samotná místnost by měla skýtat dostatek prostoru pro odpočinek a manipulaci při čištění apod. Bazén lze situovat na úroveň okolního terénu, může být také zapuštěný do země (tady je však rozhodně třeba zohlednit základy a další nosné konstrukce domu). Vhodné je konzultovat záměr s odborníkem, nejlépe s architektem nebo se statikem.
Bazény – inspirativní fotogalerie
Padne-li definitivní rozhodnutí a rozhodnete se stavět, vždy si uvědomte k jakému účelu bude bazén sloužit. Možná si teď řeknete – to je přece samozřejmé, ke koupání a relaxaci. I zde je však dobré zvážit počet osob, zda jej budou využívat většinou malé děti nebo naopak starší osoby, zda se chcete v případě potřeby pouze osvěžit nebo si každé ráno zaplavat. Zamyslete se však na spotřebou vody, zvažte náklady na vytápění (v případě celoročního provozu), co uděláte s vypouštěnou vodou… K plavání postačuje hloubka nad 1 m s celkovou plochou kolem 5 x 2,5 m. V bazénech s menší plochou se nabízí jediné alternativní řešení – protiproud. Tady pozor, návštěva rodinné „plovárny“ se po počátečním nadšení a kolektivním cákání velmi často mění v občasnou osvěžovnu a mnohdy i v místo s nezbytnou, nicméně nákladnou a hlavně otravnou údržbou. Pak je mnohem vhodnější vsadit na masážní vířivku, kterou si užijete klidně i v mrazivých dnech. Individuálně, v páru, s přáteli. Zdaleka ne každý sebou ovšem nosí plavky a zdaleka ne každý je nadšený z toho, že jste mu v závěru večera připravili blankytně modrou náruč bublinek. Obecně lze říci, že tvar interiérového nebo a exteriérového bazénu už není prakticky žádný problém. Trh nabízí kruhové a obdélníkové tvary, ale i na nepravidelné, s různou kombinací křivek a výškových úrovní, se schůdky, odpočívadly, vodopády a přepady, v tryskami a dalšími vymoženostmi. )
Klasickým materiálem je beton. Jeho vybudování ovšem představuje značný zásah do okolí, tedy do zahrady. O interiéru ani nemluvě. Jde o poměrně zdlouhavý stavební a tzv. mokrý proces, proto dnes spousta lidí volí spíše variantu laminátových, polypropylenových, akrylátových či dokonce celkovovových variant. V interiéru domu je naopak potřebné vybrat technologii i konstrukci s co možná nejdelší životností. Tedy betonového, případně tvarovkového vyhotovení s keramickými obklady. Laminátové, polypropylenové a akrylátové bazény se osazují vcelku. Šířka těchto bazénů je, především z důvodu přepravy a manipulace, omezena na 3,5 m. Maji poměrně dobré a stálé vlastnosti, jsou odolné proti většině chemikálii, které se používají na úpravu a dezinfekci vody. Betonová řešení oproti tomu skýtají možnost volby tvaru, hloubky, sklonu dna, různých zálivů a také libovolné doplňkové technologie. Zhotovují se z vodostavebního betonu zpravidla do kovového montovaného bednění. Konstrukci je ovšem možné snadněji a rychleji vystavět z tvarovek a tvárnic (používá se dokonce polystyren).
Technologický komfort
Zabezpečují jej rozvody vody, cirkulace, filtrace, úprava a ohřev vody, masážní zařízení a protiproud, umělé vlny, přepady, trysky, kaskády, vodopády… Srdcem a mozkovnou je ovšem strojovna s příslušnou technologií, zajišťující bezproblémový, automatický a v rámci možností i bezúdržbový servis. Znečištěná bazénová voda se většinou odvádí povrchovým sběračem (skimmerem) a dnovou výpustí do oběhového čerpadla a dále pokračuje přes filtr zpět do bazénu nebo naopak do kanalizace. Za filtrem se voda většinou ohřívá na nastavenou teplotu (elektrickým ohřevem nebo ve výměníku). Moderním řešením ohřevu (spíš doohřevu) jsou solární kolektory. Vodu je také nutné chemicky ošetřovat. Patří sem regulace pH, chlórování, dezinfekce. Takto upravená voda přes vtokové trysky putuje do bazénu. Nečistoty na stěnách bazénu se většinou odstraňují ručně nebo je lze odsávat speciálním vysavačem. Technologická zařízení vyžadují samostatnou šachtu nebo místnost s minimálními rozměry 200 x 200 x 180 cm.
Foto archiv autora
