Britský architekt Richard Hawkes patří k těm tvůrcům, kteří se podle svého vyjádření i způsobu práce snaží o ekologickou architekturu nikoliv jen ve smyslu nízké spotřeby energií, nebo používání materiálů z obnovitelných zdrojů, ale také i v rámci přirozené snahy zasadit dům či jinou stavbu do krajiny s ohledem na její charakter, ráz a celkový kontext. A nízká energetická náročnost provozu rodinného domu je pak chápána nejen jako úspora v ekonomickém slova smyslu, kdy se tedy tenčí výdaje za elektřinu nebo třeba za plyn, ale také ve smyslu minimalizování toxického odpadu, jedovatého kouře a jiných zplodin, které vznikají nejen při výrobě energií v elektrárnách, ale také při spotřebovávání energií třeba právě provozem rodinného domu. Jinými slovy: minimální spotřeba, minimální emise a minimální zátěž životního prostředí. A logickým důsledkem a současně dobrou zprávou je, že takto fungující domy mají výrazně (až o 90%) nižší provozní náklady, než domy „normální“.
Pasivní dům jako středověká stavba ve 21.století
Hawkensův dům „Zero Carbon“ stojí v metropolitním východoanglickém hrabství Kent a využívá stavení technologii známou primárně z pozdního středověku Pyrenejského poloostrova. Pro tamní stavitele bylo charakterické zejména vysoce efektivní větrání využívající velmi jednoduchým způsobem přirozené vlastnosti proudní vzduchu v závislosti na rozdílu teplot. Je to stejný princip, který dovoluje předpovídat sílu a směr větru.
Základním prvkem takové budovy je valená kupolovitá střecha tvořená několika tenkými vrstvami krytiny, pod kterou je pak vytvořen samotný dům se svým interiérem. Střecha je následně poryta štěrkem a za několik let zaroste travou. Podlaha je vydatně tepelně izolována, stejně jako stěny, jejichž výplň dnes tvoří obyčejný recyklovaný novinový papír. Okna jsou trojitá a budova je řešena tak, že využívá komínové efektu, respektive efektu obyčejného průvanu, který dovoluje prostým způsobem měnit vzduch uvnitř budovy.
Veškeré materiály použité na stavbu domu pocházejí z jeho přirozeného okolí a jsou tedy stejně jako dům „místní“. Součástí stavby jsou i solární kolektory, akumulátory a také banální systém využívající v Anglii hojnou dešťovou vodu. Jinak řečeno: stavět ekologicky, ekonomicky, citlivě ke krajině a zároveň moderně s výhledem do budoucnosti není zas až takový problém a lapidárně řečeno: JDE TO.
Red.
Foto: Hawkes Architects
