Velikonoční pondělí je jedním z mnoha zvyků, které se dochovalo do dnešní uspěchané moderní doby. Většina ze zvyků a obyčejů má jen symbolický význam, který je dán kulturními a společenskými tradicemi daného regionu.
Pomlázka
Základem je vlastnoručně upletená pomlázka z mladého vrbového proutí ozdobená barevnými pentlemi. Dle pranostiky mladé vrbové proutky přináší zdraví, a především mládí každému děvčeti či ženě, která takový proutek při šlehání na vlastní kůži pocítí. Metoda pletení se předává z generace na generaci a někdy k velké škodě slouží k vyšupání pomlázky kupované. Někteří koledníci si s pomlázkou hlavu nelámou a vezmou do ruky cokoliv dřevěného například vařečku, kterou alespoň ozdobí barevnou mašlí.
Vajíčka
K obdarování koledníků se používají různě obarvená nebo jinak zkrášlená vajíčka. I tato technika se dědí z generace na generaci a odlišuje region od regionu. Moderní doba přináší i takové vymoženosti, jako jsou obarvená vejce v supermarketu.
Velikonoční pondělí je o koledování
Koledovat na Velikonoční pondělí chodí většinou chlapci nebo muži, jen jednou za čtyři roky v přestupný rok si tuto tradici mohou vychutnat také děvčata nebo ženy. Doba koledování bývá v pondělí dopoledne, správně by se mělo koledovat od půlnoci do půlnoci. Většina koledníků obchází rodinné příslušníky, sousedy nebo známé. Odměnou všem koledníkům jsou vejce, sladkosti, někdy i sklenička alkoholu. Ke koledování patří básničky a říkanky. Kdo by z vás neznal jednu ze známých říkanek koledníků: „Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte a aspoň bílý, slepička vám za to snese jiný“. Čím povedenější, tím lepší.
Polévání vodou
Tato tradice je v některých regionech spojena s vyšupáváním pomlázkou. Správný význam této tradice však spočívá v polévání studenou vodou v úterý ráno, kdy ženy a dívky polévají chlapce nebo muže. Někdy lze vodu nahradit levným parfémem. Vodou se polévají i hospodářská zvířata, aby byla dle pranostiky silná a v dobré kondici.
Řehtačky a klapačky
Poslední zvony zní na Zelený čtvrtek a znovu se rozeznějí až na Bílou sobotu. V mezidobí se nahrazují zvony zvukem řehtaček nebo klapaček, které jsou různě veliké a také proto vydávají rozdílný zvuk.
Tradiční pokrmy
Po době půstu patří k Velikonocům tradiční pokrmy. Velikonoční beránek je tradiční pečivem, které nahrazovalo drahé maso, které si mohli dovolit jen ti bohatí. Beran byl ve starověku a středověku obřadním symbolem. Chudší lidé jej nahrazovali právě velikonočním beránkem. Toto pečivo je oblíbené i v dnešní době. Zajíček je původem z Německa. Je to symbol skromnosti a pokory, ve spojitosti s křesťanstvím bývá znamením vítězství čistoty nad tělesným pokušením ve spojení s příslovečnou zaječí plodností.
Mazanec symbolizuje slunce, jedná se o kulatý tvar pečiva, které má uprostřed znamení ve tvaru kříže. Těsto by se mělo zadělávat na Bílou neděli a mělo by být sejné jako na vánočku. Dříve však nebyl sladký a byl směsí strouhaného sýru a většího množství vajec pro výslednou žlutou barvu. Jidáš má mát tvar válečku, protože symbolizuje provaz, na kterém se dle křesťanského symbolu Jidáš oběsil. Klasické těsto je z bílé mouky a medu.
Vysévání obilí
Vysévání obilí symbolizuje začátek jara a s tím i spojené i zemědělské práce. Běžnější je výsev trávy nebo nízkého obilí do květináče, které vyklíčí ideálně před velikonočními svátky a slouží jako dekorace ozdobené kraslicemi nebo malými zvířátky.
Svěcení kočiček
Na květnou neděli se světí větvičky jívy – kočičky. Takto posvěcené se dávaly ke křížům v domácnostech nebo se zapichovaly na kraj pole, aby chránily úrodu, případně do sklepa, kde chránily zásoby. V současné době se kočičky dávají jako dekorace.
