Co je energetický štítek?
Energetické štítky domů vznikly, aby kupující či stavitel mohl objektivně porovnat, kolik ho bude stát vytápění nemovitosti.
Štítek měl zhodnotit takzvanou obálku domu, která zahrnuje například izolaci stěn, podlah, střechy i oken. Současní majitelé či noví zájemci o dům se díky tomuto systému dozvěděli, zda se z hlediska energetické náročnosti jedná o neúsporný či nízkoenergetický dům a jaká je jeho celková tepelná ztráta.
„První verze energetických štítků měla nést rychlou a relevantní informaci o tom, jaké náklady na topení bude můj dům mít. Lidé se díky tomu mohli vyvarovat koupi drahého domu se štítkem v kategorii F, tedy velmi nehospodárného domu, který si následně na energiích vyžádá spoustu peněz navíc. Změny poslední doby a zejména ty, které jsou platné od ledna, ale celý systém znehodnocují,“ konstatuje David Mencl, ředitel Ekonomických staveb.
Původní systém už se totiž změnil a v jeho druhé verzi se stal hlavním parametrem štítků podíl obnovitelných zdrojů energie, který nová verze ještě zpřísnila.
Zelenou má B
Od 1. 1. 2022 začala platit třetí verze štítku, která povoluje stavět jen rodinné domy klasifikované minimálně stupněm B. Je zřejmé, že ke splnění požadavků už dávno nestačí jen splnit předepsanou tloušťku tepelné izolace. Nový štítek se totiž soustředí na tři základní parametry: architektonicko-stavební koncept budovy, účinné technologie a využití dostupných obnovitelných zdrojů. A pokud některá ze tří složek není ve vzájemné rovnováze, zákonitě se musí posílit alespoň zbývající dvě.
Ke splnění požadavků vede řada cest a záleží na stavebníkovi, kterou se vydá. Úspornosti budovy totiž přispívá více faktorů, na které se lze při stavbě zaměřit. Jedná se například o jednoduchý tvar domu, správnou orientaci vůči světovým stranám vzhledem k efektivnímu využití slunce jakožto zdroje tepla, dobrou tepelnou izolaci, ale také účinné technologie a využití obnovitelných zdrojů.
V praxi s sebou ale nový systém nese řadu nesrovnalostí. Ke zpřísnění požadavků totiž dochází především v případě jednopodlažních a menších budov, tedy těch, které lidé staví nejčastěji.
Čím menší dům, tím větší náklady
„Nová verze štítku s sebou nese jeden velký paradox. U velkých patrových domů totiž výpočet vychází pořád velmi dobře. I když velký dům není příliš úsporný, snadno splňuje podmínky nového štítku a nový systém tak na něj nemá žádný dopad. Zvolená metodika ale přestává fungovat, aplikujeme-li ji na menší domy. Ty novým štítkem i se špičkovým zateplením neprojdou. A aby ho dostali, jejich stavitelé musí nesmyslně investovat statisíce do technologií, které malé, už tak hospodárné domy nepotřebují,“ uvádí David Mencl.
Aby malý rodinný dům splnil nová kritéria, je jeho stavebník nucen k často nadbytečným nákladům na tepelná čerpadla, fotovoltaiku a rekuperaci, aby na stejný štítek dosáhl.
Příklad z praxe:
Majitel menšího bungalovu může mít měsíční spotřebu tepla okolo 450 korun. Pro splnění nových požadavků ale musí investovat statisíce do úprav, které měsíční spotřebu snižují zhruba na 390 korun. Z hlediska návratnosti tak tato investice pro majitele domu nedává smysl, pouze pomáhá České republice splnit závazky na vyšší podíl obnovitelné energie.
