Pokud bychom někomu položili otázku, jakou že má stůl roli v soudobém interiéru, pak by se nám pravděpodobně dostalo okamžité odpovědi, vždyť nad takovou věcí nemá smysl vůbec přemýšlet, je to přece jasné, u stolu se jí a nebo pracuje. To je tedy jeho dnešní podoba, která má mnoho mutací, od konferenčních stolků přes pracovní ponky až k psacímu stolu, který je mimochodem poměrně mladým kusem nábytku, neboť ještě romantický spisovatel Victor Hugou při psaní stál, psaní mu bylo prácí a u práce se přece nesedí, sezení je činnost spojená s odpočíváním. To jsme ale lehce odbočili. Zajímavé je dát si do souvislosti takové na první pohled dvě zcela mimoběžné věci, jakými jsou stůl a oheň. Pak se najednou komplikovaná historie a nelehká, zdánlivě bezpředmětná snaha popsat dějiny a funkce stolu stává velmi jednouchou záležitostí s jasnou logikou. Vždyť stůj je vlastně dřevěným ohněm, který si každý den zapalujeme ve svých domácnostech či kdekoliv jinde a děláme to tak, že si k němu sedáme. Zní Vám to jako šílená teorie.
Velká inspirativní galerie stolů
Člověk je tvor společenský, který má ze své podstaty snahu vytvářet skupiny, sdružovat se a později pak vytvářet zvláštní síť vztahů, které říkáme společnost. I prehistorický člověk tuto svou antropologicky danou potřebu realizoval a to tak, že zakládal nejdříve smečky, jenž přerůstaly v kmeny a národy. Mělo to přirozené i své praktické aspekty, protože v divoké přírodě se jistě snadněji přežívá a shání potrava skupinám, než jednotlivcům. Když se pak všichni sešli nemajíce žádných obývacích pokojů, stanů a nebo třeba ještě ani jeskyní, tak se sesedli kolem ohně. Ten jim poskytoval bezpečí a ochranu před divokou zvěří, přinášel teplo, uměl upravit potraviny, v jeho kruhu odpočívali, diskutovali, vraceli se k němu a v jeho bezprostřední blízkosti byli tzv. doma. Oheň tedy stál ve středu lidské společnosti, která se kolem něj rozrůstala a kromě jiného se učila také bydlet jiným způsobem, než pod širým nebem. A se stolem se to má stejně. Když se lidé dnes scházejí, nedělají to tak, že by se postavili např. kolem vany nebo postele, ale sednou si ke stolu tváří tvář a hovoří spolu, jednají, podepisují smlouvy a nebo např. jedí. To, co se realizovalo kdysi dávno v kruhu kolem ohně, to se děje dnes kolem stolu, který se stal novodobým „ohněm“ a středem, kolem kterého lidé vytvářejí skupiny, ke kterému si při různých společenských příležitostech sedají a realizují jednu ze svých základních potřeb, tedy setkávat se. V čele stolu pak najdeme hlavu rodiny nebo toho, který je nějakým způsobem důležitý a má výsadní postavení v dané skupině lidí. Pozvání ke stolu je něco podobného, jako pozvání domů, je to projev důvěry a náklonnosti k pozvanému, je to pozvání k onomu prehistorickému ohni. S nepřítelem se u jednoho stolu ani u jednoho ohně nesedí.
Dřevo v interiéru: inspirativní fotogalerie
Jaroslav Zákolanský
Foto archiv autora
