Základní charakteristika
Lino bývá někdy velmi mylně zaměňováno za podlahovou krytinu z PVC. Název „lino“ je přitom odvozen od „linium oleum“ tedy „lněný olej“. Ten je jeho základní výrobní surovinou, stejně jako rozemletá pryskyřičná směs, korek, vápencový prášek, juta a piliny. Lino, nebo také linoleum, případně marmoleum, marmorette, či linosom (případně jiné / obchodní názvy) je tedy nejekologičtější podlahovou krytinou, která má navíc ze své vlastní podstaty tzv. bakteriostatickou schopnost. To znamená, že zamezuje rozmnožovaní mikroorganizmů. V této souvislosti se přirozeně nejčastěji zmiňuje virus Staphylococcus, který je linoleem paralyzován ve svém dalším vývoji. Vzhledem k antistatické povaze lino nepřitahuje (na rozdíl od textilií) prach. Tuto podlahovou krytinu tedy v prvé řadě ocení alergici.
Další praktické vlastnosti
Vedle výše zmíněných ekologicko ergonomických parametrů, patří k výhodám linolea jeho v podstatě bezobslužná a pohodlná údržba. Linoleovou podlahu stačí skutečně jen setřít a těšit se z nezměněných užitných vlastností desítky let. Další kvalitou lina je jeho schopnost pohlcovat hluk a tišit kročejový hluk. Zjednodušeně řečeno, L
linoleum patří mezi materiály budoucnosti, které jsou v našich zeměpisných šířkách stále ještě ne zcela dostatečným způsobem doceňovány.
Jak se staví sen, fotogalerie ze všech dílů:
Ceny a novinky
Cena linolea je přirozeně odvislá od výrobce, respektive prodejce, ale dá se říct, že se průměrně pohybuje kolem 600 Kč za 1m2 ( cena bez pokládky). Cenu rovněž ovlivňuje tloušťka (síla) lina, která bývá 2 mm, 2,5 mm nebo 3 mm. Odstupňovaně pak ceny +/- 15% vypadají 500 Kč, 600 Kč a 700 Kč za jeden metr čtvereční. Je pochopitelné, že s větší tloušťkou je našlápnutí na podlahu příjemnější – měkčí a schopnost tlumit hluk větši. Při srovnání s cenami jiných krytin se tedy linoleum nachází přibližně ve stejné cenové hladině, jako např. laminátová podlaha, která vyžaduje ale mnohem náročnější a tedy i dražší pokládku a údržbu. Při pokládání linoleové podlahy je nutné podlahu pouze vystěrkovat (je – li většinou betonové podloží nekvalitní – vydrolené). Cena za tuto práci bývá počítána na čtvereční metry a jeden takový metr se pohybuje kolem 90 Kč. Samotné položení si podlaháři účtují rovněž v metrech. Za jeden zaplatí zákazník okolo 250 Kč, přičemž dráž (cca o 20Kč na metr) vychází pokládka pásů lina než pokládání plátů (větších dlaždic – viz níže).
Pomyslný žebříček cen podlahových krtin by tedy vypadal asi takto: nejlevněji vychází PVC a jemu podobné umělé krtiny. Pak následují laminátové podlahy a linoleum a jako nejdražší přirozeně vychází dřevěná, ať už plovoucí či klasická parketová podlaha.
Zajímavou novinkou je „Marmoleum clikc“. V tomto případě je tradiční linoleum dodáváno v podobě panelů (30 x 30 cm, nebo 30 x 91 cm), které jsou na své rubové straně opatřeny vrstvou korku a uprostřed voděodolnou deskou (HDF deska) Tloušťka panelů je necelý 1 cm. Každý panel může mít jinou barvu a tak click systém vlastně nabízí možnost vyskládání podlahy podobným způsobem, jako při stavění puzzle (viz obr.). Cena se pohybuje okolo 1 200 Kč za panel.
Způsob prodeje a malé upozornění
Linoleum se prodává dvojím způsobem, a sice v rolích různých běžných délek (šířek) a častěji v plátech různých velikostí (lze si představit, že se v podstatě jedná o velké obří „dlaždice“) které mohou mít rozměr i 3 x 3 m. Vzhledem k celé řadě výrobců a hlavně dovozců linolea, není ustálený žádný přesný název, kterému by odpovídalo zcela přesné složení lina. Může se stát, že tzv. marmoleum je chápáno a prodáváno jako kvalitnější linoleum a u jiného obchodníka se naopak zákazník dozví, že marmoleum je totéž co lino a linoleum je jen „akademičtějším“ názvem téhož atp. Odborná literatura uvádí veškeré v úvodu zmíněné názvy jako názvy jednoho a toho samého – čistě přírodního materiálu – podlahové krytiny.
Vzory a barvy
Ve výčtu vlastností linolea jsme nezmínili v podstatě neomezené možnosti barevnostní skladby a skladby vzorů. V nabídce podlahářských firem je z čeho vybírat. Často se vyskytují i vzory a barevnosti, které imitují jiné přírodní materiály, nejčastěji dřevo a kámen (dlažbu). Faktem zůstává, že pohledová kvalita linolea je sama o sobě dostatečným způsobem originální. Lino tzv. snese, jako málokterá krytina, velké jednolité barevné plochy a není snad ani nutné jej nutit k tomu, aby vpadalo např. jako kámen, dlažby či parkety. Jakákoliv imitace zůstává vždy „jen“ imitací, její efekt je divadelní a je to stejné, když se plastová láhev tváří jako sklo. Linoleum se obrazně řečeno nemá za co stydět a architekti jej s oblibou volí právě pro jeho schopnost „unést“ např. velké plochy šedé barvy v kombinaci např. červenými vzory. Tuto možnost nemá žádná přírodní podlahová krytina.
Foto Forbo , Podlahy L & L, a archiv autora
Petr Haas
