Na začátek trochu historie
Nejdříve se vraťme o několik desítek let zpátky, na konec 20. let minulého století, kdy si vrchní rada ministerstva železnic nechal vyprojektovat svou rodinnou vilu od uznávaného architekta Oldřicha Starého, žáka známých osobností české architektury – Josefa Schulze a Jana Kouly.
Tehdy asi ani Oldřicha Starého ani šťastného majitele nového domu nenapadlo, jaká budoucnost tento objekt čeká. Avšak podobně jako přišly těžké časy na českou zem, tak ani osud tohoto domu nepatřil zrovna k nejšťastnějším. To všechno však už patří k minulosti.
Jak to bylo?
Příběh domu, který pro vrchního radu ministerstva železnic navrhl architekt Oldřich Starý v roce 1929, kopíruje v dalších letech poválečný osud naší země. Po únoru 1948 byla vila zabrána a rozdělena na několik menších bytů. Ze stavu před rekonstrukcí ani nebylo přesně jasné, v kterém období tyto zásahy proběhly.
Z původního interiéru se tedy bohužel téměř nic nedochovalo, ale zvenku naštěstí zůstala vila v nezměněné podobně. Její technický stav byl však velmi špatný, protože posledních 30 let v ní nikdo nebydlel a byla neudržovaná.
Zvenku byly provedeny jen minimální změny
„Do vnější podoby domu jsme nechtěli výrazně zasahovat, cítili jsme respekt k návrhu Oldřicha Starého,“ poznamenávají architekti. Nakonec se však přece jen rozhodli provést pár drobných změn na fasádě i v okolí objektu, neboť bylo nutné přizpůsobit dům současným potřebám nových majitelů.
„Přemístili jsme hlavní vstup do domu, do místa původní garáže, nová větší garáž byla přistavěna vedle domu a je zasazena do terénu zahrady. Na zahradní fasádě zůstala všechna okna v původních pozicích, bylo zde doplněno pouze jedno okno, ze kterého je další vstup do zahrady,“ upřesňují architekti.
Největším oříškem byla okna
Okna, skleněné plochy a průhledy skrz dům ven se stala jedním z hlavních témat rekonstrukce. Původní okna se totiž podobají oknům ve vlaku, což zřejmě souvisí s povoláním prvního majitele vily. Nezvyklé navíc bylo, že všechna okna měla velmi subtilní rámy.
„Bylo pro nás velmi důležité ponechat oknům při výměně tuto subtilnost. Po dlouhém hledání jsme našli na třech místech Evropy výrobce, kteří byli schopní vysouvací, subtilní posouvací okna a pevné tenké ocelové skleněné prosklení vyrobit,“ prozrazují architekti. Při rekonstrukci navíc kladli důraz také na precizní práci s ornamentálním sklem, které bylo ve vile původně použito.
Místo prádelny ložnice a terasa s výhledem na Hrad
Jako v každém domě, i tady je hlavní tepnou schodiště, které protíná vertikálně celý dům. Interiéru vládnou decentní bílošedé kombinace, doplněné stříbrnými akcenty, například lustry. Z původní prádelny a sušárny na střeše nakonec vznikla „master bedroom“ s luxusní koupelnou a prostornou terasou, z níž je překrásný výhled na Pražský hrad.
