Lubore, vy jste čerstvým držitelem ocenění za nejlepší adaptaci na změnu klimatu ve volné krajině. Martine, vy jste vyhrál vloni a můžete tak hodnotit s odstupem. Řekněte nám oba ve dvou větách, co vám soutěž Adapterra Awards přinesla?
LK: Rozhodně je to další povzbuzení ve smyslu: Nejsem v tom sám. Když vidím všechny ostatní skvělé projekty, do kterých se zapojují jednotlivci, školy, obce, spolky a další. V neposlední řadě je to odměna, za kterou plánuji vykoupit území, jež se stalo domovem tisíců živočichů.
MS: Už když jsem si přečetl pravidla soutěže, pomyslel jsem si, že ta soutěž byla napsána na míru pro můj projekt obnovy krajiny na Zálúčí u Blatničky. Když jsem poprvé uviděl seznam přihlášených soutěžních projektů, které byly mnohem lepší, větší a známější, chtěl jsem svou přihlášku stáhnout. Nakonec jsem rád, že jsem to neudělal.
Proč?
MS: Díky soutěži se mi podařilo prorazit s mými vizemi o krajině i směrem k širší veřejnosti. A hlavně ukázat, že i malá změna má smysl. Nyní má můj projekt mnoho následovníků a já i česká krajina z toho máme velkou radost.
Lubore, pro vás to ale není první cena. Už vloni jste za svou soustavu jezírek a tůní k zadržení vody získal krajinářskou Cenu Ivana Dejmala nebo ocenění Laskavec. Překvapilo vás letošní vítězství v Adapterra Awards? Konkurence byla nemalá…
LK: Hodně mě potěšila už jen samotná nominace od kamarádky. Že to dopadne nejlépe, jak mohlo, jsem opravdu nečekal. Těší mě, že můj malý „plivanec“ do krajiny inspiroval další stovky lidí k akci.
Oba jste již delší dobu výrazné osobnosti na poli adaptací na změnu klimatu. Proč jste se vůbec rozhodli do takovéto soutěže přihlásit, co vás motivovalo?
MS: Pochlubit se. (smích) A inspirovat. Uvědomuji si, že moje práce kolem Blatničky je důležitá, ale v globálním měřítku nestačí. Je důležité, aby se do proměny krajiny zapojilo co nejvíc lidi. V soutěži jsem viděl příležitost, jak pomocí příkladů dobré praxe motivovat další lidi, aby změnili přístup ke svým pozemkům. Mnozí si totiž uvědomují, že by se něco mělo dělat a pouze hledají cestu a nástroje ke změně.
LK: Mě tam přihlásila jedna spřízněná duše, které se líbila má dobrovolná činnost. Z počátku jsem rád nebyl, protože to vyžadovalo další cesty z hájovny do města za internetem (smích). Teď bych jí za to velice rád poděkoval!
S výhrou v soutěži se pojí i 100 tisíc korun od hlavního partnera Nestlé. Už, pánové, víte, jak s takovým obnosem naložíte?
LK: Moje výhra přispěje na výkup pozemku, o který se po zbytek života chci starat dle svých představ – vytvořit takovou malou přírodní rezervaci. Momentálně připravuji orlí hnízda a hnízda pro černé čápy. Jednám také o výkupu louky vhodné k tvorbě dalších tůní nebo mokřadu. Připravuji také spolek Čáp v tůni, který lidé budou moci podpořit.
MS: Já jsem již 20 tisíc obratem daroval. Rovným dílem jsem podpořil „konkurenční“ projekt Josefovské louky a Asociaci soukromého zemědělství ČR, díky které jsem se o soutěži dozvěděl. Zbylých 80 tisíc korun jsem investoval zpátky do Zálúčí. Rozhodl jsem se obnovit historickou polní cestu, která je dnes rozoraná. Díky tomu se rozdělí poslední erozí ohrožený půdní blok na Zálúčí u Blatničky. Kolem cesty vysadím stromořadí. Zmizí tak nejen eroze, ale krajina se stane lépe prostupnou a atraktivnější pro lidi i zvířata.
Martine, vy jste se nechal několikrát slyšet, že krajina má být místem pro život. Co to ale znamená v praxi? Popište nám prosím, jak vypadá živá krajina u vás na Zálúčí u Blatničky.
MS: Bylo to přesně 5 let od prvního kopnutí do země. Prováděl jsem známého. Stál uprostřed Zálúčí a rozhlížel se dokola. Po chvilce mlčení řekl: „Teď to tu vypadá opravdu dobře. A když za takových 20 let ty stromy povyrostou, bude to fakt nádherné.“ – Já jsem mu odvětil: „Ano, už jsem spokojen i já.“ Místo nekonečného lánu sahajícího až za horizont, jsou zde menší políčka oddělená zatravněnými pásy, stromořadí, remízky nebo ovocné sady. Od jara do podzimu tu stále něco kvete, cvrliká nebo zpívá. Lidé sem také rádi chodí na procházky.
Lubore, vy jste prohlásil, že vám pro změnu stačil šikovný bagrista a vlastní ruce. Je pro proměnu naší krajiny skutečně potřeba tak málo? Popište nám prosím, jak to probíhalo u vás v Dřevništi u Sedlčan.
LK: V daný moment skutečně tak „málo“ stačilo. Všemu ale předcházelo delší plánování a vzdělávání sebe sama – to aby člověk nenapáchal víc škody než užitku. V případě, že by se na místě nacházel nějaký vzácný živočich, kterému by tento typ zásahu nevyhovoval.
Co byste doporučili čtenářům, kteří přemýšlí o změně na svých pozemcích?
LK: Pokud máte pozemky v pachtu a váš zemědělec na nich nehospodaří tak, aby krajina posloužila dalším generacím a zároveň přírodě, tak první krok je dát výpověď z nájmu. Pak máte pět let čas sehnat někoho, kdo bude hospodařit dle vašich představ. Většinou jsou to mladí drobní zemědělci, kterým nejde jen o okamžitý zisk jako zajetým korporacím. Pokud chcete začít hospodařit sami, tak doporučuji zhlédnout dokument Sklonit se k zemi. Ten už vás přivede na správnou cestu.
MS: A já bych dodal: Začněte ještě dnes! Zvlášť pokud váš současný pachtýř nehospodaří podle vašich představ, není na co čekat. Čím dřív začnete, tím dřív se budete moci radovat z ožívající krajiny. Dnes je na internetu dostupná spousta praktických návodů, například portál propudu.cz. Mnohá řešení jsou velice jednoduchá a levná, a pokud se s údržbou, jako je sečení, domluvíte se zemědělcem, příroda bude pracovat za vás.
Profily
Martin Smetana je vystudovaný botanik, zoolog a ekolog. A také ekologický zemědělec z Farmy Blatnička. Začal hospodařit ekologicky, protože se nechce stydět za krajinu, kterou odevzdá svým potomkům. Ukazuje, že alternativní zemědělství lze dělat ekonomicky i ekologicky současně. Inspiruje svým nakažlivě pozitivním přístupem ke krajině, díky čemu vznikají další ostrůvky pozitivní deviace.
Lubor Křížek vystudoval lesnickou školu ve Vimperku, od raného věku se věnuje nejen vodě, ale také ornitologii, pomáhá s hnízděním černých čápů nebo orlů mořských. Za použití běžného nářadí, s pomocí bagristy a s vynaložením pár tisíc korun na svém hektarovém pozemku na Sedlčansku vybudoval soustavu tůní, mezí a zídek. Díky tomu se do okolí nastěhovali čolci, hmyz a přes 50 druhů ptáků a nové druhy rostlin.
