Estetická kvalita není jen kvalitou ve smyslu jaké si „hezkosti“ či krásy. Jak vypadá např. sedací souprava nebo rovnou celý interiér není otázkou jen vzhledu, ale přirozeně také funkce. Např. tedy ona sadařka musí nějak vypadat a to minimálně tak, aby se na ní dalo sedět, bude mít tedy nějaký sedák a opěrák a to už samo o sobě vytváří a nebo se spolupodílí na jejím vzhledu. Silnější a těsnější provázanost vzhledu a funkce a nalezení jakého si „zlatého středu“ je ideálem, ke kterému směřují tvůrci z řad architektů a designérů.
Velká fotogalerie moderních interiérů
20. století bylo v těchto souvislostech charakteristické jakou si tlustou čárou, kterou udělalo za zdobností a ornamentem. Skončila secese, poslední celoplošný sloh, který vytvářel obecně respektovanou normu vzhledu v rámci např. oděvního designu, architektury, malířství, atp., zkrátka, bylo a je možné označit např. šálek na kávu nebo dámský klobouk za secesní a stejně tak byl secesní např. pánský plášť do deště nebo obraz od malířů této doby. Počátkem dvacátých let se objevil nejmohutnější proud názorů a pohledů na věc, který ovlivnil uvažování a vnímání architektů směrem k dnešní době a je stále napodobovaný, citovaný a nebo se na něj jednoduše navazuje jako na jakýsi výsledek počátečního hledání obrazu moderní architektury a potažmo bydlení obecně. Hovoříme přirozeně o funkcionalismu, pro který byly věci „tak krásné, jako jsou funkční“. Vzhled a funkce výrobku, např. oné připomínané sedací soupravy, se tak k sobě přiblížily na co možná nejmenší vzdálenost a vytvořili zatím jedno z nejtěsnějších spojení přibližující se zmiňovanému „zlatému středu“. I proto je neustále funkcionalismus připomínán a je čitelný nebo rozpoznatelný jako inspirační zdroj a východisko pro celou řadu návrhů.
Od těchto tendencí pak byl již jen malý krok k „minimalismu“, pro který platilo že „méně je více“. Estetika funkcionalismu zbavená zdobnosti se povýšila a začala se vnímat jako kánon a stala se módou. V průběhu doby se objevily různé další proudy, které fungovaly společně s ostatními, byť zcela protichůdnými a nebo prostě jinými tendencemi. Ty si můžeme představit jako ingredience koktejlu, stejně jako funkcionalismus a minimalismus. Vše nalijeme do shakeru a zamícháme. Pořádně protřepeme a pak podáváme jako „moderní bydlení“. Je to množné s ledem, ale i bez ledu.
