Kuchyň jako samostatná místnost a nebo jako kuchyňský kout v obývacím pokoji?
Současným standardem v oblasti dispozičního řešení novostaveb, jsou byty s kuchyňskými kouty, které takřka vytlačily tradiční kuchyně pojímané jako samostatné místnosti. Dnešní 3 + kk je vlastně standardní 2+1 s obytnou kuchyní, která se počítá jako další pokoj.
Tento způsob bydlení sebou nese úplně jiné standardy užívání komunikačních částí interiéru a v podstatě se to týká zejména obývacího pokoje a s ním spojené kuchyně, respektive kuchyňského koutu. V tomto smyslu bude lépe ob. pokoj s kuch. koutem nazývat obytnou kuchyní. A které řešení je vlastně lepší? A o čem jsou?
Spojení obytné části interiéru s kuchyní je vlastně velmi tradiční řešení, které bychom našli u drtivé většiny venkovských stavení. Pro takto pojatou komunikační část interiéru se také často používalo či stále ještě používá označení „sednice“, ve které se odehrávalo setkávání členů domácnosti, její součástí byla kuchyňská linka s veškerým technologickým vybavením a také fungovala jako obývací pokoj. Dnešní sednice by tedy byla vybavena sedací soupravou a spotřební elektronikou vč. TV. V sednici také bývalo jedno lužko při hospodyni, které nabyla členem rodiny a nebo pro návštěvu, a pochopitelně nesměla chybět ani pec s lůžkovou částí.
Kuchyně – velká inspirativní fotogalerie
Komfortněji řešený obytný interiér počítal vždy se svým rozdělením na dvě části a sice na část obytnou, která zahrnovala obývací či denní pokoj, jídelnu, ložnice a případně další, např. dětské či hostinské pokoje a druhá část představovala hospodářsko provozní zajištění bytu, tedy sklad potravin (spižírny, špajzy) a kuchyň, ve které se ale nejedlo (s výjimkou případného služebnictva) a která tedy sloužila takřka výhradně k přípravě pokrmů. Byty s kuchyní řešenou jako samostatná a ve volném čase neobývaná místnost, jsou vlastně s jistou mírou nadsázky řečeno potomky „panského“ způsobu života – řešení interiéru.
Obývací pokoj s kuchyňským koutem má řadu výhod. Ten, kdo připravuje pokrmy, není v izolaci a může udržovat komunikaci s ostatními členy domácnosti, přičemž předpokládáme, že běžná domácnost nepoužívá služebnictvo, od kterého naopak není spoluúčast na společenském životě rodiny žádoucí. Pokud bychom srovnávali rozmanitost a členitost řešení bytu s oddělenou kuchyní a kuchyní integrovanou – obytnou a to zachování stejného počtu čtverečních metrů bytu, byla by asi výhoda na straně řešení interiéru s obytnou kuchyní. Ta fakticky i pocitově zvětšuje užitnou plochu obývacího pokoje, jehož je součástí a opačným směrem to platí také. Kuchyňský kout o výměře např. 8 m čtverečních volně navazující na dvacetimetrový obývací pokoj, je přirozeně pocitově mnohem větší, než stejně velká, ale uzavřená kuchyň představující jednu samostatnou místnost.
