Pocházejí ze střední a jižní Ameriky, rostou pod většími stromy v tropech i drsné Patagonii a kdybychom se setkali s původním druhem, stěží bychom poznali, že se jedná o fuchsii. Mořeplavci je dopravili do Anglie a postupně se dostávaly do Evropy. Věhlasu a zájmu veřejnosti se těšily hlavně poté, kdy je šlechtitelé změnily ve skutečně impozantní krasavice. V Čechách je propagoval hrabě Berchtold, jenž si je přivezl na zámek Buchlovice.
Květinová výzdoba: inspirativní fotogalerie
Já jsem se celý život zabývala chemií na VŠCHT a květiny jsem měla vždycky ráda. Měla jsem zahrádku, skalničky, trvalky a pak jsem získala pár fuchsií. Zpočátku jsem o nich nic nevěděla, ale pak jsem se dostala do Buchlovic a tam jsem jich viděla takovou záplavu, že bylo rozhodnuto. Začala jsem cíleně kupovat odrůdy, a také i literaturu a úplně jim propadla.
No, moc. Tisíce. Byla jsem na aukci v Holandsku a tam pěstitel nabízel kolem dvou tisíc, takže mám ještě co doplňovat.
Doporučuji nezačínat s řízky, ale koupit si zdravou sazenici tam, kde dají i odbornou radu. Ne na trhu, ale spíš na výstavách nebo u pěstitele. Každá odrůda chce něco jiného, jedna snese i sluníčko, jiná pouze stín. Pokud to nevíme, fuchsie živoří nebo ji i ztratíme.
Půda nesmí být těžká, doporučuji sázet do lehčího substrátu. Já míchám písek, rašelinu a dobrý proleželý kompost. Důležitá je zálivka. Fuchsie se nesmí přelévat, spíš snesou krátký přísušek, než trvalé přemokření. Umisťujeme je spíše do polostínu než na plné slunce. Tam kvetou a přežijí všechny, když ale dáme na sluníčko tu stínomilnou, tak velice rychle zajde.
Pokud máme sklep, kde nemrzne a je tma, tak to je ideální prostředí. Na podzim ostříháme všechno zelené, aby zůstalo pouze dřevo. Uložíme do sklepa a postříkáme prostředkem proti plísni. Já když jich mám hodně, štosuji jednu na druhou. Lze použít na první pohled i dost drastický způsob: Jeden den květináče vydatně prolijeme a druhý vyndáme z květináče, oklepeme zeminu, jež se uvolní. Těsně uzavřeme do polyetylénového sáčku. Jsou třeba fotografie, jak je mají v garáži doslova nacpané jednu na druhou. Hlídáme teplotu, aby neklesla pod 2°C. Ve vlhkém sklepě nemusíme zalévat. V tomto stavu zůstanou až do jara. Letos, při té dlouhé zimě, tam spaly sedm měsíců.
Už od února ožívají, začínají rašit. Pak se dle počasí, nejlépe v březnu musí ze zimoviště vyndat. Přemístíme je na verandu, do studeného světlého skleníku, nikoli však na prudké slunce, zpočátku stíníme a udržujeme teplotu do 15°C. Začínáme s opatrnou zálivkou, úplně nejlepší je rosit celou rostlinu včetně dřeva. Samozřejmě, pokud byly v pytlíku, musí se zasadit, v této době i přesazujeme.
Jistě. Některá prostě třeba ještě obrazí, ale pak zahyne. A to při konstantní péči. Ale jsou druhy, které musí být ve skleníku, ve sklepě by nepřežily. Naopak existují tzv. mrazuvzdorné, o kterých dovozce tvrdí, že přežijí venku. Většinou nepřežijí. To upozornění platí pro mírnější zimy v Anglii. Ale já třeba před domem mám fuchsie celoročně, ale na zimu je krechtuji. Hobliny, zakrytí jehličím, pak ještě plachta. Letos jsem je strašně pozdě odkrývala, až koncem dubna, ani jsem nedoufala, že obživnou. Velmi brzy pak obrostly a teď nesmírně bohatě kvetou.
Při každé změně stanoviště nebo přesazení se s hnojením počká 14 dnů. Na jaře hnojím Kristalonem – start, má více dusíku a podnítí bujnou zelenou hmotu. Jakmile naroste dost listů, přejdu na Kristalon – květ a plod, ten má zase více draslíku, podpoří nakvétání.
Ano, to jsou vynikající ekologická hnojiva. Musí být ve slabé koncentraci, aby rostlinu nespálila. Výhodou průmyslových hnojiv je možnost přesného dávkování.
Bohužel má dost vytrvalých nepřátel. Venku trpí mšicemi. Pokud tu leze více mravenců, vím, že je zle. Ale dají se lehce postříkat, protože zpočátku se drží na nových poupatech. Pokud první výskyt nezaznamenáme, pak se rozšíří i na listy.
Horší jsou molice, ty jsou ze spodu listů, při doteku lítají, je to úporný hmyz, kterého se těžce zbavuji. Jedinou výhodou je, že se drží pouze tam, kde mají klid. Pokud je fuchsie venku, na vzduchu, v závěsech, tak tam molici nenajdete. Proto fuchsii nedoporučuji jako pokojovou rostlinu, protože ta se okamžitě zamoří. Během týdne se molice rozmnoží tak, že mohou rostlinu i zahubit. Současný postrach je lalokonosec, brouk žijící se na rododendronech nebo v houští, vylézá v noci a okusuje listy. Pozná se dle dokulata ožraných listů. On by těm listům nevadil, ale nasadí larvy, vypadající jako moučný červ, a ta sežere kořínky. Vytáhne se pak uvadající samotný kmínek. Hubí se chemicky nebo biologicky, dají se koupit hlístice, které larvy ničí. Je to také úporný boj, ale týká se zejména skleníků, kde zakořeňují řízky. Za zmínku ještě stojí plísně, vznikají v nevětraných, přemokřených místech, na podzim může přijít rez, ze spoda listů takový zlatý prášek. Používáme postřik na houbové choroby, při slabším výskytu otrhat a spálit napadené listy.
V podstatě už nemám nic jiného, věnuji se jim neustále. Omezila jsem kvůli nim i zahrádku, králíky a další zvířata. Jak rostla sbírka, tak ubývaly jiné záležitosti.
Mám je ráda všechny! Ale přece jenom jsou některé. Ty se snažím mít po dvou, víc nemohu, abych měla rezervu. Spíš mám strach, abych o ně nepřišla. Ale obecně, na rozdíl od návštěvníků, jimž se více líbí velkokvěté, vyšlechtěné v Kalifornii, mám ráda drobnokvěté, co se na jaře obalí květy a kvetou celé léto. Některé velkokvěté dají jen pár květů a konec.
Vhodnou je, píše se to i v knihách, odrůda Phylis, ta snese opravdu všechno. Roste jako keř, ale dá se vytvarovat do stromku. Obyčejná, jednoduchá červená, kvete celé léto.
