Elegance let třicátých

Máte rádi to, čemu se říká „moderní klasika“? Připadá Vám přitažlivé a atraktivní žít v interiérech, které zcela či alespoň zčásti odkazují na dnes již starožitný půvab a eleganci třicátých let? Bohužel i tuzemští obchodníci se starožitnostmi si všimli zájmu potenciálních zákazníků o „moderní klasiku“ a ta dnes málem dosahuje srovnatelných cen, jako např. nábytek Ludvíka XIV.

Ještě před několika lety, a zejména na konci devadesátých let, bylo možné v rámci diferencujícího se trhu se starožitnostmi získat onu „modernu“ za poměrně přijatelné ceny. Některým prodejcům, kteří lidově řečeno ustrnuli v duchu porevolučního boomu na prodeji s českým sklem a starými malovanými půllitry, procházela rukama často bez povšimnutí nejedna vzácnost. A protože zkrátka svým tvaroslovím jednoduše až příliš připomínala tehdejší současnost ve smyslu vybavení některých hotelů a kaváren, tak takovému zboží nebyla ani věnována nějaká zvláštní pozornost. Stálo tedy za to projít se po obchodech a dokonce i na hlavních třídách u věhlasných a dodnes fungujících firem nebyl zas až tak velký problém najít dnes tolik ceněné artefakty za příjemně a zcela neadekvátní ceny. Ale co dnes? Každá malá drobnost jakkoliv související s tuzemským art decem, kubizmem nebo funkcionalizmem, již představuje komoditu běžnému spotřebiteli v podstatě nedostupnou.

Velká fotogalerie stylového nábytku

Dobrodružství mimo centra

Starožitníci si dobře všimli, že po zájmu o české výtvarníky počátku století pomalu vzrůstal nejen zájem, ale i informovanost poloodborné a laické veřejnosti a stejně tak přestávalo být výjimkou, když zahraniční obchodníci poptávali české autory, jejichž jména byla uváděna ve světových katalozích bohužel mnohem častěji, než doma. Dnes už je situace taková, že jako starožitnost nejsou považovány předměty kulturní a umělecké hodnoty vznikající cca před rokem 1945, ale jako artefakty se v rámci starožitnických aukcích objevují i designy z let sedmdesátých. A co si tedy nemajetný milovník kvality má vlastně počít? Vlastně mu zbývá jen jediné, opomineme li půjčky a hypotéky.

Mimo centra je stále ještě dost střediskových obcí a malých měst, kam turista a nebo bohatý kupec či obchodních málo kdy zavítá. Odpovídá tomu nejen nabídka, ale také odborná vybavenost prodávajících, kteří si zvykli a vystačí si s fragmentární znalostí dějin užitého umění a mnohdy se omezují na zákaznicky vděčné drobnosti, porcelán a běžné sklo. A právě v těchto obchodech občas ulpí nějaký výjimečný kus nábytku, který „vypadá, no, jako…, jako ten, co byl v tom hotelu na Václaváku, a to vlastně bylo nedávno, a tak to asi žádnou cenu míst nebude, kdo by koupil nějaký nábytek z chromovaných trubek. Starožitnosti jsou dřevěné..“.

Přejeme Vám hodně štěstí při hledání posledních zbytků elegance let třicátých

Jaroslav Zákolanský

Foto firmy Modernista, www.photopost.cz a archiv autora