Pojem „nové baroko“ se objevuje už od druhé poloviny 20.století a zejména pak v době, kdy odeznívají 80.léta, která měla k opulentnosti poměrně blízko a která si svým způsobem libovala v tom, co zvykově označujeme jako „kýč“. A co je to vlastně „kýč“? A co je to „nové baroko“? Případá vám smyslné? Smyslné jako ZDE.
Nové baroko je…
…nové baroko jsou v prvé řadě plné, oblé a tělnaté tvary. Nové baroko má rádo lesklé barvy, smyslné a velmi tělesné barvy, které na první pohled okamžitě evokují fyzickou rozkoš, zábavu a bohaté, závidění hodné nicnedělání. Nové baroko si domů nepořídí asketa ani puritán. Nové baroko je jako vtíravá a přitom příjemná populární hudba, která své posluchače zbavuje jakýchkoliv starostí. Nové baroko je po vzoru baroka původního velmi sentimentální, přezdobené a plné pozlátka. Ale stejně tak bychom mohli uvažovat o jeho „přitažlivosti“ nebo „smyslnosti“, která je lákavá, jako zakázané ovoce.
A proč „kýč“?
Pojem „kýč“ pochází z konce 19.století a je to původně slovo německé, které se snaží označit něco, co je dojímavé, sentimentální a tedy něco, co útočí na city v jaké si první signální soustavě. Kýč je podbízivý, ale stejně tak sladce opojný a to někdy až do bezvědomí. V našem jazyce se někdy objevují slangové výrazy jako „doják“, které vlastně znamenají něco malinko jiného, ale na mysli mají v podstatě totéž.
A nové baroko je vlastně podobným způsobem kýčovité, i když tedy nepůsob prvoplánově na city jako nějaká červená knihovna. Nové baroko oslovuje naší potřebu „líbit se“ a „mít se dobře“. Ale to asi jakýkoliv na první pohled zjevně luxusní nábytek či jakýkoliv jiný předmět. A nebo ne? Co myslíte?
Red.
Foto: Bretz
