A co třeba taková kamna nebo otevřené ohniště, tedy krb? Základní rozdíl je ve výsledném efektu, tedy ve výkonu jednotlivých zařízení. Zatímco krb s otevřeným ohništěm dosahuje necelých 15 % účinnosti, krbová vložka až 85 %.
Výhody? Převážně jisté
Patří k nim, mimo jiné, skutečnost, že jediný kotel dokáže zabezpečit (vytopit) kompletně celý byt nebo celý dům. Některé typy kotlů navíc ohřívají i vodu. To vše samozřejmě pouze v případě, že splňuje nezbytný výkon. Činí-li tedy tepelná ztráta objektu kupříkladu 15 kW, pak se s ní nejlépe vypořádá kotel o stejném výkonu. Další z výhod je poměrně jednoduchá a přitom účinná regulace. Tedy možnost nastavení požadovaného výkonu a tudíž i spotřeby v závislosti na skutečné nebo momentální potřebě (rozsah od 30 do 100 % výkonu). A konečně – drtivá většina moderních výrobků je nenáročná na obsluhu (komfortní automatické topení peletami, dřevěnými briketami apod.), splňuje ekologické požadavky a především ekonomické nároky.
Topení – velká inspirativní fotogalerie
Nejpoužívanější typy kotlů
V převážné většině starších rodinných domů ještě slouží kotle na tuhá paliva. Mnohé z nich však nahradila zařízení na zemní plyn nebo na propan-butan či elektrické kotle. Zatímco kotle na tuhá paliva (i většina elektrických kotlů) slouží především k vytápění a k ohřevu teplé vody potřebují zvláštní doplňkové zařízení (zásobník a přímo nebo nepřímo ohřevný zásobník), plynové kotle dokážou obojí naráz. Vzhledem k současným cenám paliv se tuhá paliva jeví (zatím) jako nejlevnější. Jejich nevýhodou je však poměrně „špinavý“ provoz, potřeba skladování paliva i složitá údržba (vymetání popela) i minimální možnost regulace. Právě kvůli prachu a přítomnosti zplodin musí být kotle umístěny v samostatné místnosti – ve sklepě nebo v kotelně mimo obytný prostor. Ba co víc, současná legislativa už delší dobu opakovaně „vyhrožuje“ zavedením tzv. ekologické daně. Sečteno, topení tuhými palivy se v dohledné době stane prakticky nezajímavým.
Dilema o plynu a elektřině
Jak kotle na plyn tak zařízení na elektřinu trh nabízí ve variantě topných těles nebo pod značkou kombi, což v praxí značí topení spojené s ohřevem teplé užitkové vody. Takové kotle, většinou v závěsné variantě, nevyžadují žádný zvláštní prostor a často tvoří součást koupelny nebo přímo kuchyně. Jejich výkon stačí pokrýt spotřebu tepla i teplé vody pro celý dům, ovšem největším kladem je, že zastanou „práci“ za několik samostatných topných zdrojů. Kromě finančních úspor za pořízení a následný pravidelný servis třech či čtyřech topidel, mimo logickou úsporu místa a samozřejmě zjednodušení obsluhy hraje nezanedbatelnou roli i estetické hledisko. Mnohem lépe se do interiéru hodí nenápadný teplovodní radiátor než třeba právě výše zmíněná kamna.
Výpočty předem
Vícečetným rodinám a do prostorově větších domů jsou však vhodnější kotle s vestavěnými zásobníky teplé vody (obsah okolo 60 l), které neustále dohřívají vodu na předem nastavenou teplotu (zpravidla v rozmezí od 35 do 60 oC). Při odběru určitého množství teplé vody – lze ji používat na více místech naráz) se zásobník automaticky dopustí a proces se opakuje. Jinou variantou jsou velkokapacitní stacionární externí zásobníky o obsahu 100 až 200 i více litrů. Zde je však zapotřebí předem zvážit, zda takové množství teplé vody domácnost opravdu spotřebuje. Na tuzemském trhu dnes existuje spousta výrobců s pestrou nabídkou kotlů. Namátkou stačí vzpomenout Vaillant (Protherm), Bosch, tedy Buderus, Junkers a Dakon nebo Viadrus, Viessmann …Jejich produkty jsou (samozřejjkě s ohledem na daný typ a výkon) z hlediska technické úrovně prakticky srovnatelné.
Pavel Hluchý
foto archiv autora
