Myrta, svatební vonička
Dříve si každá dívka pěstovala myrtu, symbol krásy, nevinnosti, čistoty a lásky, aby měla voňavou ozdobu na svatbu. Myrta však svými bělostnými kvítky osvěží ovocné saláty, ovoní potpourri, větévky s listy zase okoření masové směsi, myrtový olej se stává součástí parfémů a mýdel.
Tato všestranná rostlinka, stále zelená myrta obecná (Myrtus communis) volně roste ve východním Středozemí. I když krátkodobě snese pokles teplot pod nulu, u nás ji pěstujeme nejlépe v terakotovém květináčích na balkónech nebo zahradách, a zimujeme při nižších teplotách při plném osvětlení. Nesnáší vápno, proto při zálivce používáme dešťovou vodu. Myrta je žíznivá (hlavně ta v menších květináčích), ale v misce vodu nesnáší – při přemokření shazuje listy.
Vytrvalý keřík bývá hustě obalen drobnými, tmavě zelenými lesklými lístky s kožovitým povrchem. Mezi nimi od léta do podzimu vykvétají bílé drobné květy, které se postupně proměňují do bělavých jedlých bobulek. Myrtě prospívá zaštipování i hlubší řez, protože velice ochotně obráží i ze staršího dřeva. Zajímavé je tvarování do stromečku, nebo jako bonsaj. Bez seřezávání zase bohatěji kvete. V nevětrané místnosti ji napadají molice, někdy červci a štítěnky, venku ji zase ohrožují mšice.
