Stěnové vytápění je principem velmi podobné vytápění podlahovému. Rozdíl je v tom, že vytápěcí tělesa jsou uložena ve stěnách. Podle média, kterých se v rozvodech tepla využívá se stěnové vytápění dělí na dva typy: teplovodní a elektrické.
Teplovzdušné a teplovodní systémy
Při teplovzdušném stěnovém vytápění jsou v otopné části stěny vedeny svislé vzduchové kanálky. Pod nimi je umístěn výměník tepla a okolní vzduch ohřívá otopná voda, která jím protéká. Teplý vzduch potom stoupá kanálky a ohřívá povrch stěny. Po ochlazení opět klesá a proces se opakuje.. K regulaci se používají výměníky tepla, ale i termostatické ventily s odloučeným snímačem teploty.
Pro instalaci teplovodního vytápění se používají měděné nebo plastové trubky, vedené po povrchu stěny, překryté vrstvou omítky. Aby omítka nebyla příliš tlustá a otopný systém neměl příliš velkou tepelnou setrvačnost, používají se trubky menších průměrů – obvykle 6 až 8 mm. Jestliže výrobce neuvádí jinak, při vstupní teplotě vodě méně než 50 °C mohou být použity i sádrové, vápenné nebo keramické omítky. Nesmějí však obsahovat příměsi, které by trubky pod omítkou poškozovaly nebo snižovaly jejich tepelnou vodivost. Skutečná provozní životnost potrubí závisí na mnoha faktorech, ale především na hladině chlóru a na teplotě, tlaku a průtoku vody. Obecně platí, že čím vyšší je teplota a koncentrace chlóru, tím je předpokládaná životnost potrubního systému nižší. Životnost systému je při stálé teplotě 95 °C minimálně 50 let. K regulaci vytápění se používá – stejně jako při podlahovém vytápění – prostorový termostat v součinnosti s regulačním pohonem ve ventilu, který je umístěn na rozdělovači otopné vody. Alternativně lze použít i termostatické ventily s odloučeným snímačem teploty.
Topení – velká inspirativní fotogalerie
Další rozdíl je ve způsobu montáže
Teplovodní systémy uložené pod omítkou se instalují takzvaným mokrým procesem, který je optimální pro masivní zděné stěny. K omítání pak může být použit klasický materiál – vápno, cement, sádra, hlína, nebo jiná vhodná či speciální omítka.
Pro suchou montáž se k instalaci stěnového vytápění dodávají moduly speciálně koncipované pro instalaci do dřevostaveb, sádrokartonových příček a pro vytápění podkrovních místností.Většinou se jedná o průmyslově vyráběné tvarovky se vzduchovými kanálky, určené pro teplovzdušný systém vytápění. Instalace s tímto systémem je možná svépomocně, jinak ostatní systémy stěnového vytápění provádějí odborné firmy.
Pro a proti
K výhodám stěnového vytápění patří pružná regulace teploty, oteplení stěn, na nichž se nedrží plíseň, nedochází k e snižování vlhkosti vzduchu ani k jeho víření, což je výhodné zvláště pro alergiky. U teplovodního systému je navíc možnost využít studenou vodu místo teplé jako ochlazovací médium v letních dnech.
Stěnové vytápění je využitelné i k modernizaci vytápění starších objektů. Instalace je možná dvěma způsoby: stěnové vytápění se montuje na dodatečně zateplené obvodové stěny nebo se umístí na vnitřní stěny (příčky), přičemž se sáláním ohřívá i obvodová stěna. Toto řešení je sice investičně méně náročné, ale i jeho energetický přínos je menší než v předchozím případě. Jedinou nevýhodou stěnového vytápění je fakt, že masivní nábytek od stropu až po podlahu snižuje tepelnou účinnost celého systému. Při rozhodování, kterou z těchto možností vytápění zvolit, je třeba vzít v úvahu především doporučenou vstupní teplotu vody a měrný tepelný výkon stěnové otopné plochy (W/m2) a způsob montáže.
Autor: Irena Forejtová
Foto: Universa tepelná technika
