Honza žije s maminkou Hanou v třípokojovém panelákovém bytě se zděným bytovým jádrem. K bytu má Hana citový vztah. Vyrůstala v něm a až na pár let tady bydlí celý život. Oba si přejí nový pokoj pro Honzu. Postupně byt předělali na bezbariérový, ale na víc už nezbylo. Honza bydlí ve svém dětském pokoji, který už nevyhovuje jeho potřebám. Má tam rohový psací stůl, ovšem neumístěný v rohu, ale v prostoru. Přál by si moderní pokoj s postelí i gaučem, aby si mohl zvát kámoše, když je nemůže tak často navštěvovat.
Možná bude zase chodit…
Studentem vyšší odborné školy v Plzni onemocněl po extrémně vzácné nemoci. Dostal infekční zánět míchy, který narušil nervy a způsobil jeho nehybnost od pasu dolů.
Vše přitom začalo zcela nevinně, Honza spal u kamarádky a večer mámě volal, že ho bolí nohy. Za chvíli volal, že je ta bolest nesnesitelná, nakonec se na nohy nemohl ani postavit. Až skončil v nemocnici ochrnutý. Dnes Honza díky rehabilitaci hýbe nohama od kolen, to mu pomáhá chodit o berlích ve speciálních dlahách, ale jen na krátké vzdálenosti, jinak je odkázaný na invalidní vozík. Bez máminy pomoci se ale ani tak neobejde. Honza však věří, že jednou bude zase chodit. Lékaři dávají šanci na další zlepšení, ale přesněji to nedokážou říct.
Co je potřeba změnit?
Honzův pokoj připomíná spíš dětský pokojík než obydlí mladého muže. Po proměně by v něm neměl chybět gauč a menší psací stůl. I když mladík nemá vyhraněný styl, ví, že se mu líbí moderní věci a nesnáší růžovou. Do nového pokoje by chtěl zakomponovat sbírku plechovek a pár osobních věcí. Jeho máma, pro kterou se bude měnit chodba, má ráda prostor nezastavěný nábytkem.
Očima designérů
Tuto proměnu dostali na starost Martina Pištěláková a Petr Hodan, kteří se na ni moc těšili, protože se jen tak nezadaří tvořit interiér pro jednadvacetiletého mladíka. „Z počátku jsme se sice obávali, jestli se nám podaří dispozičně všechno potřebné do pokoje dostat a při hledání řešení jsme došli na jedinou správnou variantu, které docílíme díky posunutí dveřního otvoru, a tedy vstupu do pokoje z chodby. Co se týká vzhledu, tak pokoji chyběl šmrnc, mužské barvy a styl,“ vysvětlují.
Výzvou byl výřez a posun dveřního otvoru v panelovém domě a následné malířské a stavební úkony s tím spojené. Přeci jen 5 dní je 5 dní. Zajímavé taky bylo vymyslet úpravy interiéru rozděleného na mámu a syna.
Prostor pro chlapa
Styl této proměny byl jasný od začátku: Pro Honzu chlapský moderní interiér, který říká, že tady žije chlap, a pro Hanu – a vlastně i oba: příjemnou, světlou, vřelou a útulnou chodbu. „Proto jsme do Honzova pokoje zvolili barvy černé, šedé, bílé a jako zásadní zbroušené OSB dřevo desky na stůl a stolky u sedačky. Uvnitř vestavěné stěny se schovávají šatní skříně, knihovna, rádio – ovládané na dálku či smartphonem – a dále také vestavěná lednice. TV je zavěšená na nábytkové zdi, za kterou vedou potřebné kabely. Pod stolkem je šuplíkový kontejner a otevřené poličky na elektro přístroje, které Honza používá. Úchyty skříní jsme zvolili v bílé kůži.“
S ohledem na zatížení podlahy používáním vozíku zvolili vinylovou podlahu v jednotném dekoru přírodního dubu. K podlaze nakombinovali dubové dveře s černými klikami, jen Honza má dveře bílé, aby bylo na první pohled vidět, že jeho pokoj je samostatná jednotka v rámci jejich společného bytu. „O to vlastně v této proměně šlo – vytvořit Honzovi samostatné, dospělejší bydlení a dopřát mu více soukromí, které ve svém věku již potřebuje, a jeho máma to do našeho zásahu asi nechtěla vidět a znát,“ doplňují na závěr.
Jak se vám líbí tato proměna? Diskutujte na forum.living.cz
Z dostupných zdrojů vytvořila redakce
Foto: TV Prima
