Proč?
V současné době jsou vertikální skleníky asi nejvíce spojovány se švédskou společností Plantagon. Idea spočívá v tom, že budovy přispějí k inteligentnímu řešení klimatických změn v celosvětovém blížícím se vzrůstajícím požadavku na potraviny.
Ale už o mnoho generací dříve fungovalo zjednodušené svislé pěstování ve Vietnamu i Číně. V zemích, které bojují s nedostatkem prostoru odnepaměti. A když mohou lidé ve městech bydlet ve více podlažních domcích o půdorysu evropské větší koupelny, proč by plodiny nemohly také?
Horizontálně nebo vertikálně, vždy je potřeba půda (či zásobník živin), vzduch, voda a slunce. Chladnější klimatické oblasti to mají o něco náročnější. Vertikální kultivace musí počítat ještě se spotřebami energií na vytápění. Zaplavováním pesticidy či chemickými hnojivy a vysoké spotřebě vody se moderní technologie snaží vyhnout.
Jak?
Název napovídá, že místo toho, aby byly plodiny umístěny vedle sebe v rozlehlých záhonech, jsou naopak poskládány na minimální ploše nad sebou. Důležité je zajištění dostatku světla.
Opravdu vychytaná provedení využívají místo velkých mezer mezi patry rotaci. Samozřejmě, motor i ostatní komponenty jsou vytvořeny tak, aby byla spotřeba energie minimální – ideálně z obnovitelných zdrojů.
Optimalizováno je i zavlažování. Probíhá v momentě, kdy se nádoba vyskytuje ve spodní části a díky pohybu vzhůru pak odkapává i na další květníky.
Existují však i další řešení bez nutnosti substrátu, jako je pěstování v hydroponii (živném roztoku) či přímo v ultraponii (vodní mlze). Údajně největší nárůst organické hmoty pochází právě z ultraponie.
Kolik?
Pěstování ve vertikálních sklenících vyžaduje dle nejnovějších studií pouze necelých 10 % spotřeby vody v porovnání se stejným výnosem získaným konvenčním pěstováním na polích.
Stavět skleníkové věžáky na tzv. zelené louce, jak si někteří představují, by bylo podobné asi jako fotovoltaická elektrárna na orné půdě. Ovšem znovuzrození starých nepoužívaných průmyslových areálů či ostatních „brownfiled“, to už je jiná písnička! Nemluvě o ušetřených emisích za často až nesmyslně dlouhé trasy, na kterých musí potraviny putovat z místa sklizně ke spotřebiteli.
Nad čím je ještě potřeba se zamyslet, jsou pořizovací náklady a zajištění slunečního svitu. Lídři v osvětlení sice mají na výrobní lince úsporný typ „Green Sense“ určený přímo pro pěstování rostlin, ale tyto speciálně upravené LED diody jsou zatím velice nákladné. Navíc je otázkou, zda vůbec lze blahodárné účinky slunečních paprsků nahradit. V našich podmínkách je také nutné zvážit způsob vytápění.
Jako každá nová myšlenka, která se objeví, má i vertikální kultivace své mouchy. V místech s dobře dostupnou lokální konvenční zemědělskou výrobou asi úplně konkurenceschopná nebude. Naproti tomu v oblastech s nedostatkem vody, prostoru či se zničenou půdou a podobně je už dnes na mnoha místech velice efektivní i jedinou rozumnou možností.
Kde?
Jednoduché vertikální pěstování jsem si vyzkoušela loni na terase. Jedná se o super řešení nejen pro obyvatele bytů, ale i pro ty z nás, co máme na zahradě nezbedné psy a málo prostoru.
Do truhlíků na poličkách jsem nasázela zatím jen nižší plodiny (např. saláty, ředkvičky, kedlubny, mrkve…), protože jsem je měla přímo nad sebou, ale nadcházející sezonu plánuji truhlíky umístit kaskádovitě a zkusit třeba i rajčata, papričky či okurky.
