Světlo: jasné, snese i přímé slunce
Zálivka: v letních vedrech rosit
Péče: snadná
Juky můžeme pěstovat ve dvou formách. Jednak tak, jak rostou ve svém přirozeném prostředí: růžice je v tomto případě zasazená přímo do substrátu, roste vzhůru a postupem času vytváří zdřevnatělý kmen. Mnohem častěji se ale setkáme s jukou palmovitého tvaru, kdy ze silného zdřevnatělého kmínku vyrůstá několik postranních růžic zelených, ostrých listů. Mladé listy jsou dosti tuhé a vzpřímené, postupem času se ale ohýbají dolů. Po uschnutí opadají a zanechávají po sobě charakteristickou jizvu.
V našich domácnostech je bezpochyby nejrozšířenějším druhem Yucca elephantipes. Tento druh pochází z Mexika a Guatemaly. I když ve svém přirozeném prostředí dosahuje běžně výšky přes 10 m, v bytě nám poroste velmi pomalu. S tím bychom měli počítat už při nákupu rostliny a nekupovat extrémně malé exempláře a „čekat až nám dorostou“. Dalším druhem juky, se kterým se můžeme setkat ve specializovaných obchodech je Yucca aloifolie. Ta je specifická tím, že vytváří u země rozvětvené kmínky („dvojčata“) a u báze tvoří často odnože. U starších exemplářů se můžeme dočkat i vysokých květenství se žlutavými květy. Tento druh pochází z jihu USA a Mexika, můžeme se s ním setkat i na západoindických ostrovech. Neposledním druhem je Yucca texanum, která patří k vzácným druhům jihu USA. Její úzké listy jsou pokryté bílým chmířím.
Juka není příliš náročná na péči. Vyžaduje však dostatek světla, jinak jí postupně žloutnou spodní listy. V takovém případě odstraníme poškozené listy a rostlinu přesuneme na prosluněné místo. V létě můžeme juku přestěhovat na prosluněnou terasu nebo balkon. Juku zaléváme vydatně od dubna do října, v této době také hojně přihnojujeme. Vzdušnou vlhkost můžeme zvyšovat rosením. Při zálivce bychom měli pamatovat zejména na to, že juka je citlivá na přemokření. Proto necháme substrát před dalším přísunem vody proschnout. Dlouhodobé příliš vydatné zalévání má za následek zahnívání kořenů a uvadání listů. V tomto případě odstraníme poškozené kořeny a rostlinu přesadíme do nového substrátu. Zaléváme střídmě.
Květinová výzdoba: inspirativní fotogalerie
V létě juce vyhovuje normální pokojová teplota, nebo pobyt na slunci venku. V zimě má ráda nižší teploty, které by však neměly klesnout pod 10°C. Ve svých přirozených podmínkách snášejí juky dlouhé období sucha, proto jim v době od listopadu do března omezíme zálivku na minimun. Stačí zalévat pouze tolik, aby kořenový bal zcela nevyschl. V době vegetačního klidu také omezíme hnojení.
Mladé rostlinky přesazujeme přibližně jednou za dva roky, na jaře. Starším exemplářům vyměňujeme pouze svrchní vrstvu hlíny v květináči. K přesazování používáme běžný hlinitý substrát. Když už je juka příliš velká a nelíbí se nám její tvar, můžeme z ní na jaře udělat kmínkové řízky. Rostlinu vyjmeme z květináče a na pevném podkladu rozřežeme kmen pilkou na části dlouhé přibližně 10 cm. Každá z nich však musí mít alespoň jedno očko. Místa řezu je vhodné posypat stimulátorem a pak řízky kolmo vsadíme do substrátu z jednoho dílu rašeliny a jednoho dílu písku. Řízky nejlépe zakoření na stinném, vlhkém místě, při teplotě 24-27°C. V našich domácích podmínkách si můžeme vypomoci fólií, kterou zakryjeme květináč. Jakmile řízky zakoření a objeví se nové výhony, můžeme mladé rostlinky přesadit do samostatných nádob nebo sesadíme do skupiny několik exemplářů různé výšky.
Co se týče chorob se u juky můžeme nejspíše potkat se šedou plísní. Upozorní nás na ní zelený plísňový povlak na listech. Napadené listy odstraníme a rostlinu ošetříme fungicidním přípravkem. Ze škůdců se můžeme setkat s vlnatkami a štítenkami. Oba škůdce stříkáme lihem, silně napadané listy raději odstraníme.
TIP: Při koupi rostliny s kmínkem bychom měli pamatovat na to, že kmen už nevyroste, za to postranní růžice budou povyrůstat a tvořit další kmínek. Vybíráme proto exemplář, který už dosahuje požadované výšky.