Kapradiny
Kapradiny se vyznačují intenzivní zelenou barvou od světlé až po tmavě zelenou. Také tvary jejich listů nabývají mnoha roztodivných tvarů. Do kanceláří se velmi dobře hodí pelea a také sleziník. Velký zájem o kapradiny nastal již před dvěma staletími, kdy se vystavovaly do elegantních salónů a luxusních hotelových hal. Obecně je možné říci, že se kapradiny nejlépe cítí ve vzdušných, živinami a vláhou bohatých substrátech. Nesnášejí pronikavé sluneční záření a chlad. Půda musí být stále mírně vlhká, nejlepší je zálivka měkkou, odraženou vodou. Vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost, kterou jim musíme zajistit častým rosením. Výjimkou je pouze kapradina s názvem pelea (Pellaea rotundifolia), která se velmi dobře přizpůsobila sušším podmínkám. Je tedy kapradinou, která se do prostředí kanceláří, v niž suchý vzduch určitě bývá, velmi dobře hodí.
Ledviník ztepilý (Nephrolepis exaltata) je jednou z nejznámějších kapradin. Měli ji v oblibě již Viktoriáni, protože byli okouzleni krásou jeho dlouhých, převislých výhonů. Tento druh se výtečně hodí jak do moderního, tak i tradičně zařízeného interiéru. Velmi dobře vynikne v závěsných koších nebo na květinovém stolku. Nephrolepis dorůstá v pozdějším věku do větších rozměrů, jeho listy mohou mít délku až 75 cm. Pokud jim dáme ty nejlepší podmínky, mohou svoji velikost během jednoho roku až zdvojnásobit. V létě vyžaduje rostlina 18-21 °C, přes zimu je ideální teplota okolo 15 °C. Během léta je dobré rostliny přihnojit. Růst podpoří i pravidelné mlžení.
Kaktusy
Ačkoliv se to nezdá, kaktusy patří k rostlinám, které na nás mají blahodárné účinky, a jsou vhodnými kandidáty na zlepšení pracovního prostředí v kancelářích. Není to jen neobvyklý vzhled a krása kaktusů, které přitahují pozornost mnoha lidí, kaktusy ale také vyvolávají představy dalekých exotických zemí, a pomáhají nám tak ve velmi krátké chvíli zaměřit naše myšlení jinam a alespoň trochu relaxovat. K jejich oblibě přispívá i fakt, že i na malé ploše můžeme pěstovat velké množství rostlin. Můžeme k tomu využít i okenní římsy, které těmto suchomilným rostlinám dobře vyhovují a hlavně zajišťují kaktusům dostatek světla. Jakékoliv kaktusy vyniknou zejména ve skupinách. Větší exempláře můžeme umístit i samostatně a nechat tak náležitě vyniknout jejich barvu, tvar a krásu ostnů. Protože kaktusy mají svůj specifický charakter, dají se velmi pěkně a nápaditě kombinovat s různými třeba i exoticky vyhlížejícími doplňky.
Velká inspirativní galerie rostlin
Hedera helix (břečťan popínavý)
Pěstování břečťanu má dlouhou historii, v antickém Řecku byl zasvěcen bohu Dionýsovi. Břečťan popínavý pochází z Evropy, Asie a severní Afriky. Je hojně oblíbený zejména proto, že dobře snáší světlo i polostín. Pro pěstování břečťanu si můžeme vybrat z mnoha kultivarů, které mají odlišně velké listy, tvar, ale i barvu. Břečťany můžeme zavěsit do košíčku, nechat pnout po opoře či přisadit k mohutných rostlinám a zakrýt tak například okraj květináče. Břečťan je ideální rostlina pro začátečníky, je to rostlina nenáročná na podmínky. Během roku vyžaduje pokojovou teplotu, v zimě poněkud chladněji. Všeobecně lze říci, že zelenolisté kultivary rostou dobře ve stínu a chladnu, pestrolisté na světle a v teple. Při zalévání se doporučuje jen odražená voda a půda se má udržovat mírně vlhká. V zimě zalévat trochu méně, protože v tomto období je na přemokření citlivý. Od března do srpna lze slabě přihnojovat. Ve vytápěných místnostech rostlina ocení častější rosení. Břečťany rostou poměrně rychle, doporučujeme, aby se pravidelně zaštipovaly: rostlina se rozvětví a rozkošatí.
Fíkusy
Fíkusy jsou ideálními rostlinami do prostor, které mohou někdy působit velmi neosobním dojmem (chodeb, vstupních hal). Všechny fíkovníky se velmi dobře hodí do skupin, větší exempláře vyniknou i samostatně. Existují v mnoha formách, mohou být převislé, popínavé, stromkovité s velkými či drobnými listy. Fíkus benjamina je z malolistých druhů tradičně nejžádanější. Tento druh dorůstá při dobrých podmínkách poměrně velkých rozměrů, jeho lístky mohou být jasně zelené, ale i bíle či žlutě panašované. Vyžaduje světlé a teplé místo. V létě ho zaléváme dvakrát týdně, v zimě jen jednou. Rostliny by nikdy neměly zůstat stát ve vodě. V období růstu pravidelně každých čtrnáct dní hnojíme. Důležitá je také vlhkost vzduchu, proto pravidelně rosíme. V rodině fíkovníků najdeme dříve velmi oblíbený F. elastica s velkými oválnými kožovitými listy nebo třeba také F. lyrata, který má tmavozelené zvlněné, lyrovité listy, které při dobrých podmínkách pěstování dorůstají téměř do velikosti tohoto dnes již téměř zapomenutého hudebního nástroje. Některé druhy fíkusů jsou i plazivé, jako například F. pumila, který je možné pěstovat například v závěsném košíčku. Velice atraktivním je jistě F. deltoidea, který nejenže roste velice pomalu, ale kterému také v úžlabí listů vyrůstají květy a poté dozrávají plody.
Zdroj: Holandská květinářská kancelář
