Spojení kuchyně a obývacího pokoje v jeden velký obytný prostor, je sice na jednu stranu dlouhotrvající trend, je to tzv. moderní, ale podíváme-li se do historie, pak se vlastně nejedná o nic jiného, než o klasickou „sednici“, se kterou se můžeme setkat v drtivé většině původních venkovských stavení. Sednice je vlastně oním pokojem s kuchyňským koutem, je to jedna velká místnost, ve které se lidé scházeli, ve které žili, vařili, odpočívali a která většinou sousedí s ložnicí, čímž výčet místností takového tradičního stavení vlastně končí.
Nepřehlédněte – velká fotogalerie obývacích pokojů
Výhody a nevýhody
Základním výhodou takového řešení je vytvoření onoho „velkého prostoru“, kde se člověk může cítit volněji, než v interiéru striktně porcovaném příčkami. Je to způsob, jak si dopřát komfort pobytu v relativně velké místnosti a to i v malém bytě. Takové řešení je také velmi společenské, kuchař nebo jiný momentální uživatel kuchyňského vybavení, není při přípravě pokrmů oddělen od komunikativní části bytu tak, jako tomu bylo u šlechtických sídel, kde vařilo služebnictvo a panstvo pak jedlo samo ve svých komnatách.
Kuchyně – velká inspirativní fotogalerie
Taková otevřenost může být ale problematická. Ten, kdo jí, nebo vaří, může přirozeně rušit toho, kdo právě touží po poslechu hudby nebo po sledování TV, filmu atp. Jinými slovy, ona populární a velkorysá otevřenost interiéru je v prvé řadě o schopnosti jeho uživatelů dohodnout se na programu jeho obývání, je to o kompromisu a dohodě.
A podmínkou je…
podmínkou je rozhodně přítomnost silné odtahové či recyrkulační digestoře, která bude schopna odvést mastné páry vzniklé vařením či jinou, nejen tepelnou úpravou potravin. V opačném případě budou ulpívat mastné páry nejen na kuchyňské výbavě, ale i na nábytku v přilehlé obytné části místnosti. Ona známá „lepkavá“ fólie, která dokonale fixuje prach, výrazně sníží životnost zejména čalouněného nábytku.
Jaroslav Zákolanský
Foto archiv firem
