Poměrně tradiční součástí ložnic jsou nějak pojednané velkoobjemové úložné prostory, tedy nejčastěji skříně pojímající předměty, které nejsou každodenně nebo jinak podobě často manipulovány. Svým způsobem to souvisí s relaxačním a klidovým charakterem ložnice, v níž je žádoucí jakýkoliv pohyb a jeho četnost minimalizovat, tedy nevcházet každých pět minut pro cokoliv spočívajícího ve skříních nebo v jiných úložných prostorech, nešramotit a nevířit prach. Ložnice také donedávna byla jedinou místností, v níž se netopilo, neboť její obývání zůstávalo spojené čistě jen s ležením pod peřinou, která hřeje a okolní vzduch nemá smysl jakkoliv temperovat. S tímto “trendem“ je v podstatě v příkrém rozporu fakt, že moderní, tedy v pravém slova smyslu „dnešní“ součástí ložnice, je sedací nábytek, který naopak předpokládá běžné užívání místnosti, pohodlné klidné sezení a nějakou sice jistě intimní a uzavřenou, ale přesto vlastně „společenskou“ aktivitu – např. sklenka sektu s ženou před spaním a nebo jen krátký rozhovor před samotným ulehnutím. Ložnice se vlastně stává jakým si budoárem, kde se pěstuje odpočinek, relax a řečeno s použitím slovníku z 19. století pak tedy tělesnost, rozkoše a slasti. Dobrou noc.
Nepřehlédněte – velká galerie ložnic
Stimulující prostředí
Ložnice by určitě měla být prostředím stimulujícím k aktivitám, které vedou pohodlnou a krátkou cestou směrem spánku. Rozhodně není vhodné, aby byla zařízena a např. barevnostně řešena nějakým expresivním způsobem. Vše by mělo být asi klidové, tlumené a intimní a jakoby samospádem vedoucí k usnutí. Barvy do ložnice budeme jistě vybírat ve vyváženém poměru teplých a studených. Ideální je např. tmavě modrá, tedy studená barva doplněná nějakým „teplým“ detailem, např. žlutými polštáři či závěsy.