V této souvislosti jsou nejčastěji zmiňovány rychlerostoucí dřeviny, energetický šťovík, sláma, zrní a další. Biopaliva mohou být zajímavým řešením pro lokální vytápění v místech, nacházejících se co nejblíže místu jejich vzniku – tedy většinou ve venkovském prostoru. Jsou schopna vytápět rodinné domky stejně jako výrobní a další podobné objekty. Kupříkladu v Rakousku, kde biopalivům přeje zájem veřejnosti a také státní podpora, se běžně setkáte s množstvím malých bioplynových stanic či biokotelen, schopných vyrábět teplo či dokonce elektřinu. Při některých technologických procesech v zemědělství vzniká nezanedbatelné množství odpadů rostlinného původu. Platí to zejména při provozu tzv. „posklizňových linek“, jimiž procházejí semena zrnin, olejnin, luskovin a trav před jejich dosoušením, prodejem či uskladněním. Z materiálu jsou odstraněny nečistoty, většinou rostlinného původu. Jde o zbytky původních rostlin, plevy, zaschlá či poškozená semena plevelů a další podobný materiál.
Topení – velká inspirativní fotogalerie
Existuje řešení lisováním těchto odpadů do topných briket. Čím je průměr paliva nižší, tím více energie je však třeba k jeho převedení do kompaktní podoby. Lisování do malých granulí s průměrem 6 až 10 mm je energeticky velmi náročné, což ubírá na energetické efektivitě celého postupu a přidává na ceně. Pro použití v automatických kotlích lze rovněž využít granulí (pelet) s průměrem 20 až 30 mm, pro občasné ruční přikládání v topeništích i briket s průměrem 50 až 80 mm, jejichž lisování je energeticky nejefektivnější. Obecně platí, že čím mají výlisky menší plochu průřezu, tím vyšší je spotřeba energie na jejich výrobu. V loňském roce rozpoutala polemiku informace o zájmu ČEZu využít nepoužitelné obilí ze státních rezerv ke spalování v elektrárnách. Obilná zrnka totiž představují malé peletky s velmi dobrou výhřevností. Pro energetické využití je ovšem nutno mít vhodné kotle, které při spalování zrnin nabízejí uživatelský komfort srovnatelný s jednoduchostí obsluhy kotle třeba na plyn. K takovým výrobkům patří například automatické kotle Verner. Systém vytápění biomasou s kotlem a krbem této české firmy zaujal zejména údaji o ekonomice provozu. Získal jedno z prestižních ocenění – Zlatý kosák v kategorii mechanizace. Kladně se k myšlence energetického využití obilí většinou staví pěstitelé. Zvláště když porovnávají náklady na vytápění objektu plynem.
Poskytují stejně komfortní, úsporné a ekologické vytápění. Kotle Verner 25 a 50 spolehlivě spalují dřevní a travní pelety o průměru 6–8 mm a také obilní přebytky – pšenici, ječmen, oves, kukuřici. Jsou vybaveny moderním elektronickým regulátorem, lze předvolit 24hodinový průběh výkonu a regulaci je možné napojit na pokojový termostat. Navíc není třeba roztápět – kotel je vybaven samočinným horkovzdušným roztápěním. Ke komfortu přispívá i rozměrná násypka, palivo stačí doplňovat jednou za 2 až 3 dny. Oproti kotlům na uhlí mají „biokotle“ nižší cenu paliv (alternativní pelety od 110 Kč/q), možnost využití obilí s cenou pod 100 Kč/q, vyšší účinnost 92,7 %, plynulou regulaci výkonu od 7,5 kW, komfortnější skladování paliv a manipulace s popelem. Cena alternativních pelet do 1500 Kč/t, cena obilí od 500 do 2300 Kč/t, cena dřevěných pelet 4200 Kč/t Spotřeba paliva na průměrný RD je 6 tun za rok (cca 8,5 m3), což nahradí 70 q uhlí. S obilnými peletami přijde topná sezona jen na 12 tisíc Kč. Státní zkušební ústav v Brně zatím schválil jako palivo v tomto kotli dřevěné i obilné pelety a černé uhlí. Nadějné výsledky poskytly i pelety ze šťovíku.
Foto Verner, a.s. a archiv autora
