Svíčka jako intimita v interiéru a také málem velká věda

Svíčku a potažmo také např. olejové lampy, budeme dnes těžko považovat za praktické a každodenní zdroje světla. Spíše jim budeme přisuzovat roli dekorace a nebo poskytovatele náladového a rozhodně tedy nikoliv orientačního světlení.

Svíčka má dnes i celou řadu dalších rolí přiřknutých množstvím různých nových módních trendů, proudů a životních stylů počínaje new age, přes různé styly pracujících s meditacemi, uvolněním atp. Ať už je to jakkoliv, vždy je ale svíčka užívána jako nástroj navození klidového či soustředěného stavu. A její „konstrukce“ je málem velká věda a správná interiérová svíčka by měla splňovat celou řadu pravidel. Nicméně, v prvé řadě je to vlastně intimní osvětlení.
Intimní osvětlení a nebo pasivní dekorace

V nabídce prodejců drobného zboží či dárkových předmětů nejdeme svíčky, které jsou na první pohled zajímavé už jen tím, že jsou velké, respektive větší, než obvykle. Zvykli jsme si vnímat svíčku jako něco přibližně 30 cm vysokého, ale v prvé řadě štíhlého. Výrobci, potažmo obchodníci nám tedy nabízejí svíčky v různých netradičních a atypických tvarech, které mají přilákat naší pozornost. Často jsou takové svíčky předmětem s hodnotou v řádu i několika set korun. Svíčku si však s takovou cenou nespojujeme, běžná svíčka v drogerii, tedy tzv. konzumní svíčka, představuje částku několika málo jednotek korun. Z toho důvodu je pak drahá svíčka považována za něco výjimečného a stává se běžně jen dekoračním předmětem, který je „škoda“ zapálit. A jak taková svíčka vůbec funguje a není to a příliš banální otázka?

Plamen a parfémování

Princip hoření svíčky je všeobecně známý. Látkový knot nasává hořlavý materiál, který je pak spalován. Důležité ale je, aby byla svíčka spalována rovnoměrně, což platí zejména u zmiňovaných robustních svíček s mohutným a širokým tělem. Štíhlá vysoká svíčka shoří vlastně automaticky, ale třeba právě tolik populární svíčky ve tvaru kvádru nebo kostky už s takovou samozřejmostí rovnoměrně nehoří. Je škoda, když svíčka za 300Kč za jeden večer prohoří svým jádrem až na dno a pak jednoduše zhasne. Podmínkou rovnoměrného hoření je dle výrobců vnitřek, čili, jak říkají: jádro svíčky. To by nemělo být lité, jeho materiál by měl být lisován a to za studena. Technologii výroby asi těžko zákazník odhalí, ale u předmětu s takovou pořizovací cenou by měl od prodejce získat minimálně tuto základní informaci. Totéž platí o parfémování a barvení.

Velká fotogalerie moderních interiérů

Svíčka jako intimita v interiéru a také málem velká věda

Barva a vůně

Vonné svíčky jsou v podstatě dvojího druhu. První představuje svíčku vyrobenou z vonného materiálu, tedy např. z včelího vosku, který voní sám o sobě a pokud hoří, je vůně intenzivnější. Druhý vzniká parfémováním, tedy přidáním parfému, jehož množství by mělo představovat zhruba 5% celkové hmoty svíčky. Důležité je, jak k uvolňování vůně dochází. Přirozené je odpařování vůně vlivem vysoké teploty, která je daná přítomnosti ohně. V tomto smyslu by tedy měl být parfémován pouze okraj svíčky, nikoliv její jádro, který je v přímém kontaktu s ohněm a hoří. Výrobci však často sytí parfém celé tělo svíčky, takže i ten pak přichází do styku s plamenem a lidově řečeno se „škvaří“. Totéž platí o barvení. Barva by měla být pouze povrchová a hořet by mělo jen „čisté“ nebarvené „jádro“ svíčky. Pak se dá hovořit o správné a bezproblémově interiérové svíčce, která nebude páchnout a kouřit tmavým těžkým dýmem.

Jaroslav Zákolanský

Foto archiv autora