Krásu květin lze zachovat sušením. Výsledek práce závisí především na vhodné době řezu, na správném usušení a následném uložení. Pokud dodržíme následující rady, můžeme se s nádherou pestrobarevných květů těšit po celou zimu.
Správný termín sklizně podstatně ovlivňuje budoucí kvalitu. Některé rostliny je třeba sklízet v době polorozkvetlých poupat (limonky, pískožil, smil listenatý, čechrava, slaměnky), překvetlé by se rozpadly. Naopak plně rozkvetlé řežeme např. pestrovku, smilek růžový, břínek, šater, řebříček, levanduli, šalvěj či suchokvět. Některé rostliny zdobí svými semeníky. U makovic je dobré vysypat olejnatá semena, protože by mohla zachutnat potravinovým molům. Černuchu sklízíme v době dozrávání měchýřků. Výčet vhodných květin by byl velmi obsáhlý, tak ho doplníme už jen o nepostradatelné růže, mochyně a hortenzii, kterou sklízíme až s příchodem prvních mrazíků.
1. Nejjednodušeji na vzduchu – rostliny zbavíme lístků ze stonků, svážeme do svazku nejlépe podle druhu a pověsíme hlavičkami dolů na tmavé, suché a teplé místo. Po několika dnech, ale i týdnech, uschnou. Pokud je nebudeme hned aranžovat, zabalíme kytice do jemného papíru a opatrně uložíme na suché a temné místo.
2. Sušení ve vodě – může to znít paradoxně, ale právě s tímto způsobem má spousta lidí osobní, i když nechtěnou zkušenost. Nechali jste růže ve váze a po návratu z dovolené vás uvítala suchá kytice? Některým květinám ( růže, laskavec ocasatý, šater, hortenzie) právě tento způsob vyhovuje. Do nádoby dáme asi 2 cm vody a necháme stát mimo dopad ostrých slunečních paprsků.
Květinová výzdoba: inspirativní fotogalerie
3. V mikrovlnce – výhoda této metody spočívá v rychlosti a zachování intenzivní barevnosti. Nevýhodou bývá naopak právě rychlost sušení, někdy jde skutečně o vteřiny, pak se květ přesuší a rozpadne. Je třeba tento způsob individuálně vyzkoušet, samozřejmě při nejnižší teplotě.
4. V sušičce – na plato rozložíme jednotlivé květy, po sušení si zachovají nejen barvu, ale i vůni. Vhodná metoda k přípravě polotovaru na bylinné vonné směsi.
5. S použitím vysoušecích prostředků – tento způsob trvá poněkud déle, ale výsledkem jsou květy jako živé, tolik se nedrolí. Prostředky, jako písek, borax, silikagel nebo kamenec, postupně z rostlin vytáhnou všechnu vodu. Postupujeme tak, že do misky nasypeme asi dvoucentimetrovou vrstvu vysoušecího prostředku, narovnáme do něho rozkvetlé květy a opět čekáme na výsledek. Touto metodou lze vysoušet i takové květy ( tulipán, frézie, gerbera, lilie, kamélie, hvozdíky, konvalinky, ostálky, ale třeba i robustní pivoňku), které se na sušení zdánlivě nehodí. Za pokus to stojí.
6. Bonbónek na závěr – můžeme vyzkoušet konzervaci květin. Do nádoby s horkou vodou přidáme glycerín v poměru 2:1. Rostliny ponoříme asi do výše 20 cm. Celý postup trvá 2 – 5 týdnů, dle velikosti a struktury květin. Podle potřeby roztok do vázy doplňujeme.Rostliny si zachovají vláčnost a jsou lesklé. Vhodný způsob hlavně pro listovou zeleň, ale krásně vypadá i růže, narcis nebo mimóza a hortenzie.
Pokud jsme zahrádku již dokonale prohlédli a vybrali si květiny na sušení, můžeme se vydat i za humna. Krásná procházka do luk, polí a lesů udělá dobře nejen ztuhlým kloubům, potěší i duši. A zároveň se podíváme, co letní příroda nabízí. U příkopu, podél cest rostou dvě impozantní rostliny vhodné na sušení. Jedná se vratič a solidago, čili zlatobýl. Na suché louce přidáme bílý i narůžovělý řebříček, obohacením kytice se stanou i zajímavé semeníky třezalky nebo šťovíku. Ve vlhkých loukách dozrává temně rudý toten. I okraje polí se mají čím chlubit. Pšenice, ječmen, rozevlátý oves doplníme různými trávami, jež právě teď dozrávají. Pokud přidáme i oříšky, žaludy, klasy kukuřice, červené jeřabiny a větve, zima nás už skutečně nezaskočí.
