Stále bohatší

ČR je v současné době na jednom ze svých ekonomických vrcholů. Rapidní nárůst hypoték a enormní zájem o nízkometrážní, tedy levnější byty, ustupuje stále zřetelnějšímu zájmu o nemovitosti přesahující svou prodejní cenou i velikostí obytné plochy běžný standard. Řada obchodníků s realitami hovoří o průměrné ceně bytu přesahující 3 miliony korun. Stejně tak údajně klesá zájem o hypotéky a přibývá klientů, kteří jsou schopni uhradit plnou cenu již při podpisu kupní smlouvy. Jsou tedy Češi finančně a ve věci tzv. vlastního bydlení konečně saturováni?

Např. v tiskové zprávě společnosti Trigema se uvádí, že „…průměrná cena bytu v loňském roce činila 3,121 milionu korun bez DPH. Ve srovnání s předchozími léty stoupl počet lidí, kteří jsou připraveni na platbu hotově, bez úvěru. Týká se to hlavně bytů nad 4 miliony korun – v této skupině využívá hypotéku jen zhruba třetina zákazníků… u bytů pod 4 miliony zůstávají hypotéky velmi oblíbeným instrumentem, využívaný zhruba v 70 procentech transakcí.“

Zajímavý trend vypozorovala tato realitní společnost, když ve své zprávě uvádí, že „k běžným klientským změnám (potřebám a očekáváním) patří zvětšování prostoru koupelen – minimem je plocha nad 4,5 čtverečního metru. V bytech dochází rovněž ke zvětšování šaten či komor.“

Tyto informace ilustrují diskutované zbytnění vyšší a vyšší střední třídy obyvatelstva, která svými požadavky zpestřuje nabídku a nutí prodejce k jejímu výraznějšímu strukturování. Bohužel však tyto skutečnosti nejsou obrazem uspokojivého stavu věcí v oblasti vyzískávání tzv. vlastního či jakéhokoliv jiného bydlení.
Odliv zájemců o hypotéku, byť pouze z řad finančně silných příjmových skupin, však může rozhýbat skutečnou soutěž mezi finančními domy a poskytovateli hypoték, jejichž nabídky jsou v současně době velmi podobné, liší se většinou v detailech a v přeformulování či restrukturalizaci poskytovaných služeb, které se tím pádem z jednoho úhlu pohledu mohou jevit  jako výhodné, respektive výhodnější.

Až na hranici produktivního věku

Česko není možné na základně několika kladných čísel řadit mezi vyspělé ekonomiky a už vůbec ne mezi země, které by nějakým způsobem měly vyřešenou bytovou problematiku, zejména ve vztahu k sociálně ani ne tak slabých, jako lehce podprůměrně saturovaných občanů, pro které je hypotéka v důsledku zcela ruce svazujícím osudovým krokem. Pro mnohé je totiž stále problematické platit provoz bytu a zároveň splácet hypotéku včetně nutné pojistky takto nabyté nemovitosti a současně hradit povinné a finančními domy vyžadované životní či jiné podobné pojištění, které přispívá k zajištění a návratnosti bankou zapůjčeného kapitálu. Obecná dosažitelnost tzv. vlastního bydlení je v ČR ve srovnání se zeměmi EU mnohem komplikovanější. Zásadní jsou přitom také rizika, která vyplívají ze závazku pravidelně měsíčně splácet dohodnutou částku a tedy nepolevit ve schopnosti vydělávat bez přerušení minimálně stále stejnou částku peněz. V případě hypotéky na 30 let se takový závazek rozkládá až na samotnou hranici trvání produktivního věku.

Jaromír Bureš
Foto archiv autora
9.4.2007 12:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa bydlení?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist