Stále bohatší

ČR je v současné době na jednom ze svých ekonomických vrcholů. Rapidní nárůst hypoték a enormní zájem o nízkometrážní, tedy levnější byty, ustupuje stále zřetelnějšímu zájmu o nemovitosti přesahující svou prodejní cenou i velikostí obytné plochy běžný standard. Řada obchodníků s realitami hovoří o průměrné ceně bytu přesahující 3 miliony korun. Stejně tak údajně klesá zájem o hypotéky a přibývá klientů, kteří jsou schopni uhradit plnou cenu již při podpisu kupní smlouvy. Jsou tedy Češi finančně a ve věci tzv. vlastního bydlení konečně saturováni?

Např. v tiskové zprávě společnosti Trigema se uvádí, že „…průměrná cena bytu v loňském roce činila 3,121 milionu korun bez DPH. Ve srovnání s předchozími léty stoupl počet lidí, kteří jsou připraveni na platbu hotově, bez úvěru. Týká se to hlavně bytů nad 4 miliony korun – v této skupině využívá hypotéku jen zhruba třetina zákazníků… u bytů pod 4 miliony zůstávají hypotéky velmi oblíbeným instrumentem, využívaný zhruba v 70 procentech transakcí.“

Zajímavý trend vypozorovala tato realitní společnost, když ve své zprávě uvádí, že „k běžným klientským změnám (potřebám a očekáváním) patří zvětšování prostoru koupelen – minimem je plocha nad 4,5 čtverečního metru. V bytech dochází rovněž ke zvětšování šaten či komor.“

Tyto informace ilustrují diskutované zbytnění vyšší a vyšší střední třídy obyvatelstva, která svými požadavky zpestřuje nabídku a nutí prodejce k jejímu výraznějšímu strukturování. Bohužel však tyto skutečnosti nejsou obrazem uspokojivého stavu věcí v oblasti vyzískávání tzv. vlastního či jakéhokoliv jiného bydlení.
Odliv zájemců o hypotéku, byť pouze z řad finančně silných příjmových skupin, však může rozhýbat skutečnou soutěž mezi finančními domy a poskytovateli hypoték, jejichž nabídky jsou v současně době velmi podobné, liší se většinou v detailech a v přeformulování či restrukturalizaci poskytovaných služeb, které se tím pádem z jednoho úhlu pohledu mohou jevit  jako výhodné, respektive výhodnější.

Až na hranici produktivního věku

Česko není možné na základně několika kladných čísel řadit mezi vyspělé ekonomiky a už vůbec ne mezi země, které by nějakým způsobem měly vyřešenou bytovou problematiku, zejména ve vztahu k sociálně ani ne tak slabých, jako lehce podprůměrně saturovaných občanů, pro které je hypotéka v důsledku zcela ruce svazujícím osudovým krokem. Pro mnohé je totiž stále problematické platit provoz bytu a zároveň splácet hypotéku včetně nutné pojistky takto nabyté nemovitosti a současně hradit povinné a finančními domy vyžadované životní či jiné podobné pojištění, které přispívá k zajištění a návratnosti bankou zapůjčeného kapitálu. Obecná dosažitelnost tzv. vlastního bydlení je v ČR ve srovnání se zeměmi EU mnohem komplikovanější. Zásadní jsou přitom také rizika, která vyplívají ze závazku pravidelně měsíčně splácet dohodnutou částku a tedy nepolevit ve schopnosti vydělávat bez přerušení minimálně stále stejnou částku peněz. V případě hypotéky na 30 let se takový závazek rozkládá až na samotnou hranici trvání produktivního věku.

Jaromír Bureš
Foto archiv autora
9.4.2007 12:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa bydlení?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@living.cz

TOPlist