Sametově hebká šalvěj je silná v léčivých účincích

Svou léčivou pověst šalvěj lékařská ( Salvia officinalis) získala již velice dávno. Pohanští šamani její omamné síly využívali k vykuřování, staří Římané s ní kořenili svá masitá jídla. Ostatně slovo zdravý (salvus) se odráží i v jejím latinském názvu. Ve středověku se běžně připravovala „šalvějová voda“, výluh, jenž se užíval po dobu třiceti dní po dvou nebo třech lotech ráno a večer na tišení kašle nebo při špatných játrech. V herbáři Lonicera se píše: „Kdo sní ráno tři lístky šalvěje se solí, tomu ten den neuškodí jed a špatný vzduch.“ Co ale můžeme vyzkoušet zcela bezpečně, je silný odvar z listů, jímž si po umytí propláchneme vlasy. Ty dostanou po opakovaném použití velice tmavý odstín- tip pro brunetky, a zároveň se zabrání tvoření lupů. Příjemným a uklidňujícím se stane i poležení v teplé vodě s šalvějovým odvarem.

Vytrvalá rostlina může vyrůst (ve své domovině) až do výšky jednoho metru. Horní části lodyh jsou bylinné, spodní dřevnaté. Řapíkaté, podlouhlé listy mají svraskalý povrch a stříbrošedou až zelenkavou barvu. V mládí jsou plstnaté, později na líci lysé. V červnu a červenci rozkvétají příjemně voňavé fialové květy. Tvoří chudé lichopřesleny dvoupyskatých květů. Trubka koruny je dole zarostlá věnečkem chloupků, jenž brání nepovolanému hmyzu v přístupu k medovým žlázkám. Aromatickým šalvějím se daří na slunném a sušším stanovišti. Aby zahrádku zdobily, po odkvětu je seřízneme. Rozmnožuje se snadno na jaře semeny, řízky nebo na podzim dělením trsů. Jako jiné rostliny, i šalvěj se vyskytuje v mnoha dalších vyšlechtěných variantách, bohatě kvetoucích, s listy i purpurově červenými a stává se ozdobnou stálicí v našich zahrádkách.

Tip pro ekologickou zahrádku: vysazená šalvěj odpuzuje plže a bělásky!

Jindriška Kodičková
Foto autor