Balkón rozhodně patří k nejvíce namáhaným konstrukcím stavby. Platí to zejména v případě zimních měsíců a to v součinnosti s vlhkostí, potažmo s mrazem. Rozhodnete – li se tedy rekonstrukci provádět v tomto období, je nutné zabývat se celou problematikou právě s ohledem na eliminaci účinnosti těchto dvou faktorů. Je tedy nutné zaměřit se zejména na izolaci, správné položení dlažby a také na volbu oplechování. Platí, že na betonový podklad patří izolace. Nejlépe drenážní fólie, na níž nanášíme přibližně 5 cm silnou vrstvu betonového potěru. Je třeba myslet na dilatace, především s ohledem na šířku balkónu a na velikost (formát) pokládané dlažby. Vždy začínáme od okraje balkónu, kam nejprve nalepíme balkónový okapový profil s kompenzačními otvory. Na vyzrálý a izolovaný podklad se poté pomocí flexibilního lepícího tmele naklade mrazuvzdorná dlažba, která se posléze zaspáruje flexibilní spárovací hmotou. Těmito spárami sice do podkladu vsakuje určité procento vlhkosti (vody), ta však vyteče po drenážní fólii ven.
Při výběru materiálu je především vhodné pečlivě prostudovat „manuál“ na obalu. Ještě lepší je informace získaná přímo od profesionálů, tedy od řemeslníků některé z obkladačských firem. Použijeme – li stěrkovou izolaci (hodí se především na menší plochy), velmi důležitým faktorem je vyzrálost podkladu zamezující popraskání. Na vyspádovaný podklad (směrem k zábradlí, přesněji k okapovému profilu) nejprve naneseme první vrstvu stěrkové izolace a necháme ji řádně vyschnout. Na okraj balkónu nalepíme balkónový okapový profil a do koutů pak koutovou pružnou pásku. Posléze naneseme druhou vrstvu stěrkové izolace (celková spotřeba se pohybuje okolo 3 kg/m2). Izolační vrstvu opět necháme řádně vyzrát a pak na ni nalepíme dlažbu, kterou úplně nakonec zaspárujeme. Pružným tmelem (silikonem) tmelíme styk dlažby a soklu a styk dlažby a balkónového okapového profilu, položeného o 5 -10 mm před okrajem dlažby.
Balkony – velká inspirativní fotogalerie
Trh nabízí hodně typů fólií, ale zdaleka ne všechny se hodí pod dlažbu a na venkovní použití. Rozlišujeme izolační folie a separačně – izolační folie. Na nevyzrálé podklady nebo na větší plochy použijeme vždy separační folie, které nepropustí napětí z podkladu do dlažby. Pod nimi není třeba provádět dilatační spáry. Tyto fólie jsou vhodné i v konstrukcích teras, pod nimiž se nachází obytná místnost a kde nestačí jedna izolační vrstva. Jinou variantou jsou separační desky z extrudovaného polystyrenu v různých tloušťkách. Mohou být opatřeny z obou stran síťovinou a jejich výhodou je i přínos k částečnému zateplení balkónu. Dlažbu můžeme klást také na terče z plastu, gumy nebo betonu. Balkón se pak svým způsobem „chová“ jako střecha.
Zde se jedná o speciální hmoty na bázi polyuretanu. Technologie se používá hlavně při opravách balkónů, na nichž došlo k výraznému protékání. V tomto případě se většinou nanese tenká izolační vrstva a do ní vlepíme dlažbu. Nesmíme ovšem zapomenout na dilatační lišty. Důležitá je kvalitně provedená práce. Spádová vrstva musí být vždy rovná, pečlivě vyhlazená a vyzrálá. K úplnému vyzrání dochází až po několika dnech. Pokud lepíme slinuté dlaždice do flexibilního tmele, použijeme vždy metodu oboustranného lepení. Na ukončení balkónu pro odvedení vody od čela, použijeme speciální ukončovací balkónový profil. Pro tmelení nepoužíváme silikonový, ale polyuretanový tmel nebo tzv. modifikovaný silikon. Zábradlí se nikdy nekotví přes provedené izolace, lépe je kotvit přímo z čela, případně ze spodu balkónu. Osvědčilo se také uchycení do stěny a položení opěrné nožky přes patku přímo na dlažbu.
Pavel Hluchý