Příčky předurčují dispozici

Kromě toho, že příčky opticky a funkčně dělí prostor, měly by mít požadované tepelně i zvukově izolační vlastnosti, potřebnou odolnost vůči vodě, vlhkosti i požáru. Je tedy rozdíl mezi dělením kuchyně, obytného prostoru, ložnice nebo koupelny. Moderní domácnost se však stává stále více otevřenou a stejně tak se otevírají užívané prostory. Jídelní kouty tvoří nedílnou součástí obýváku, kdysi striktní vymezení v projektech tvoří jeden společný prostor.

Cihla, tvárnice, panel?

Množství použitých příček v domě nebo v bytě záleží především na konkrétní představě pojmu domov. Tedy preferujete-li spíše uzavřený, či naopak vzdušný interiér. Ve funkcionalistických či loftových interiérech jednotlivé místnosti většinou definuje jen vybavení. V rodinných domech je situace poněkud konzervativnější. Co se mění, to je stavební materiál. Příčky se dle terminologie dělí na zděné, montované a monolitické. Kdysi se i jednoduché nenosné příčky stavěly z cihel nebo cihelných bloků stejných parametrů, jako obvodové zdivo. Výrobci však už léta nabízejí odlehčené ztenčené „příčkové“ materiály nebo dokonce celé zdicí a konstrukční systémy. K nejznámějším snad patří sádrokarton.

U zděných příček se lze vybrat mezi klasickými nebo dutinovými cihlami. Klasické materiály disponují dobrou tepelnou i zvukovou izolací, jsou však náročnější na konečnou povrchovou úpravu – zpravidla se omítají nebo štukují s následnou malbou, případně tapetováním. Méně náročné jsou příčky z pórobetonových tvárnic s nesrovnatelně tenčí vrstvou omítky a vůbec nejsnadnějším řešením jsou tzv. sádrové příčky.

Světlo kolem nás

Interiér mohou ozvláštnit také příčky z luxferů, tedy skleněných cihel, které se vyrábějí v barevně i tvarově netradičním spektru. Sklo nejenže prosvětluje interiér ale volbou správného umělého osvětlení může vytvářet i nejrůznější efekty, projasnit chodby a další prostory bez oken. Kromě sklobetonu se v interiérech využívají celoskleněné stěny v pevných dřevěný, kovových či plastových rámech nebo jako posuvné stěny a dveře. Tvrzené barvené nebo kouřové či pískované sklo je sice –v porovnání se zdivem – přece jen o poznání dražší, dodá však interiéru „šmrnc“ a působí velmi nadčasově. Ve výše uvedených případech jde o nejčastěji používané materiály, jejichž jediným handicapem, například při rekonstrukcích nebo při budování střešních nástaveb a půdních vestaveb, může být váha a tedy nadměrné zatěžování nosných konstrukcí objektu. Proto je vhodné poradit se předem se statikem a řešit vše pečlivě zpracovaným projektem.

Velká fotogalerie moderních interiérů

Rastr s pláštěm

Už jsme vzpomínali, že nejznámějším materiálem na stavbu příček je určitě sádrokarton. Disponuje spoustou předností a výhod, k nimž určitě patří velmi nízká hmotnost, rychlost a jednoduchost montáže a také cena jednotlivých komponentů. Odpadá „mokrý“ stavební proces, rekonstrukci můžete prakticky provádět za běžného chodu domácnosti. Montované dělicí příčky se staví rovněž z OSB desek nebo rovnou ze sendvičových panelů. Všechny povrchy lze bez potíží snadno natírat, malovat, štukovat, omítat, tapetovat nebo obkládat. Opláštění konstrukce skryje rozvody vody a elektřiny, do sádrokartonových podhledů a příček se snadno zabudovávají bodová světla, klimatizace, ventilace, nebo i vytápění, prostor mezi deskami lze stejně dobře využít i pro montáž „šoupaček“, tedy posuvných nebo pojezdových  dveří.

Nestavět jen přestavovat

V moderních minimalistických interiérech se objevují také monolitické příčky z pohledového betonu. Názor, že šeď betonu působí příliš studeně a neintimně se ukazuje jako mylný.
Tím ani zdaleka nejsou vyčerpány všechny varianty a možnosti. Prostor se dá dělit pomocí vestavných skříní, nábytku, dekoračních stěn nebo paravánů, s využitím žaluzií nebo dekoračních látek. Nábytek zároveň slouží k ukládání věcí a dřevo v interiéru působí sjednocujícím dojmem. Pokud nemusíte řešit akustiku, tedy zvukovou izolaci, pak právě nábytek je asi vůbec nejschůdnějším řešením. Jen je zapotřebí dát si pozor na únosnost příček. Tedy předem plánovat co, kde a jakým způsobem pověsíte, co dělicí příčka ponese. V tomto případě je jasné, že nejvíce vydrží cihlová zeď (na hmoždinky s vruty pověsíte i polic s knihami), nejméně pak sádrokartonová příčka a na skleněnou stěnu prakticky nepověsíte nic.