Podlahové vytápění je evropským standardem

Mezi nejvýraznější nákladové položky spojené s bydlením patří jistě výdaje za spotřebovanou energii. Platí to zejména u vytápění domu či bytu. Najít vhodný typ vytápění není jednoduché a výběr bude ovlivňovat celá řada faktorů. V současné době začínají u běžných uživatelů stále více zdomácňovat standardy okolních evropských zemí a v případě vytápění je tedy dnes takřka běžnou záležitostí vytápění podlahové. Pokud se uživatel pro takovou variantu rozhodne, může jeho příští topná sezóna vypadat co do komfortu a výše provozních nákladů úplně jinak.

Tradiční topná tělesa a způsob vytápění místnosti

Tradiční topná tělesa umisťovaná na stěnách místnosti vypouštějí, nebo jinak dodávají teplý vzduch, který stoupá a kumuluje se u stropu. Tam se po krátké době ochladí a pak klesá dolů. Rozložení teplot v takto vytápěném interiéru, který budeme temperovat na průměrných cca 21 – 22°C, pak vypadá následovně. U podlahy bude nejchladněji, běžně okolo 18 °C, v polovině světlé výšky běžné místnosti pak teplota dosáhne požadované výše cca 21 – 22°C a nejvyšší bude u stopu, cca 26°C. Relativní chladno u podlahy a ve výšce sedící postavy může uživatele motivovat k dalšímu zvyšování teploty, což se přirozeně projeví na výši provozních nákladů. Zcela jinak je tomu u podlahového vytápění.

Podlahy – velká inspirativní fotogalerie

Podlahového vytápění a jeho tvorba tepla v místnosti

Podlahové vytápění rozehřívá podlahu, teplý vzduch stoupá směrem ke stropu, kde se kumuluje a pomalu po ochlazení klesá spět podlaze, která je ale v tomto případě teplá. Výsledkem je plynule vyhřátá místnost s nejvyšší teplotou u podlahy a nejnižší u stropu. Takové rozložení teplot je ideální a odpovídá i potřebám člověka. Je obecně známou skutečností, že zima vždy přichází lidově řečeno od nohou. V případě podlahového vytápění přichází od nohou teplo.

Asi největší výhodou podlahového vytápění je také poměr teploty topného tělesa k dosažené teplotě v interiéru. Pokud je podlaha zahřátá na 23°C dosáhne teplota v místnosti 20°C (nejoptimálnější vysoká teplota vzduchu). Tato vlastnost přirozeně příjemně ovlivňuje výši nákladů na vytápění.
 

Jaké materiály podlahové krytiny se hodí nejlépe pro podlahové vytápění?

Nejlépe vyhovuje podlahovému topení keramická dlažba, kámen či mramor. Tyto neživé přírodní materiály mají dlouhou tepelnou paměť a stejně tak dobře teplo drží. Naopak méně vhodné jsou koberce s pryžovou podložkou a PVC s gumovou podložkou. Problém tedy nemají klasické koberce, nebo kvalitní linoleum, ale jednoduše řečeno guma, která není prodyšná, teplo sice akumuluje, ale nevydává. Navíc vlivem tepla v některých případech ztrácí tvarovou paměť, tzn., že se může u nejlevnějších pogumovaných materiálů objevit postupná deformace.
Pod laminátové plovoucí podlahy je vhodné použít elektrické vytápění s menším plošným výkonem, tzn. 60 – 80 W/m2. Dřevěným podlahám pak vyhovují výkony do 60 W/m2. Pod skutečné dřevo je ideální použít např. některou z elektrických topných fólií.

Několik základních druhů podlahového vytápění

Existuje celá řada firem dodávajících množství různě technologicky řešených podlahových vytápění. V každém případě se ale dá říct, že na výběr jsou dva základní druhy: vytápění vodní (plynové) a elektrické. V případě elektrického se nejčastěji jedná o tenké topné fólie, které se v mnohých případech dají zabudovat bez speciálních úprav rovnou přímo pod krytinu (viz. obr. ). Tepelné rohože a fólie mají tloušťku měřenou v milimetrech a někteří výrobci dodávají fólie nepřesahující tloušťku 2,5mm. Vodní topení představuje položení trubek pod podlahu a instalaci kotle (plynového).

Porovnání elektrického a vodního podlahového vytápění

Jeden z předních výrobců vytápěcích technologií provedl test a sledoval náklady spojené s dodávkou tepla a s instalací samotného vytápění. Porovnávaly se tedy provozní a pořizovací náklady ve dvou stejných rodinných domech (novostavbách). Jeden dům byl vybaven elektrickým vytápěním a druhý vodním. Oba domy byly stejné, o obytné ploše 154m2.
Náklady spojené s pořízením plynového dosáhly výše 186.300 Kč, u elektrického vytápění 135.705 Kč. Provozní náklady plynového vytápění za jeden rok zatížili rodinný rozpočet částkou 26 053Kč a elektrické vytápění přišlo na 31 160Kč. Za deset let provozu by tedy uživatel elektrického vytápění zaplatil o cca 51 000 Kč více, čímž se ale vyrovná rozdíl v pořizovací ceně vytápění, neboť právě o tuto částku je pořízení elektrického vytápění levnější než pořízení vodního. Jinými slovy, elektrické vytápění bude po dobu deseti let (při relativně stejných cenách elektřiny) ve výsledku levnější. Po uplynutí této doby se začne elektrické vytápění prodražovat.
Foto DEVI, Fenix
Jaroslav Zákolanský
21.3.2006 12:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa bydlení?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@living.cz

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist