Kočky jsou přemnožené, a tak k nim lidé často přistupují lhostejněji než třeba ke psům. Každý rok se narodí statisíce nových koťat, a proto není problém si obratem pořídit nové krásné hravé chlupaté klubíčko, které nahradí to ztracené. Jako by život zvířete neměl cenu. Ke kastraci, která by přemnožení koček řešila, přistoupí jen málokterý zodpovědný chovatel.
Člověk, který má rozum a srdce na svém místě, se ale o své zvíře bude starat tak, aby přežilo víc než jednu zimu, ale dožilo se po jeho boku krásného stáří, i kdyby šlo o obyčejnou venkovskou májovku.
Kočky se mohou dožít 16 let, ale průměrně se žijí jen dva. Většina narozených koťátek nepřežije několik prvních měsíců po narození a často umírají bez pomoci na infekční nemoci jen kvůli lhostejnosti „chovatelů“, kteří odmítají své kočky kastrovat, aby se nemnožily, protože je zítra může přejet auto a byly by to vyhozené peníze (případně je to proti přírodě). Ani při vážných problémech je nevezmou k veterináři, protože to stojí peníze a koček je přeci tolik.
Pravidelné odčervení v rámci desetikorun, je nutností pro dobrou kondici zvířete. Včasné podání antibiotik za stovku může nemocnému mláděti zachránit život. Ale proč je investovat? Za pár měsíců budou nová koťata.
Tolik náhled do mysli většiny Čechů na základně pozorování autorky a hovory se sousedy na malé vesnici.
Kočka se o sebe postará sama?
Běžná situace: Sousedům v novostavbě přinese starousedlík kotě, jestli si ho nechtějí vzít, pochytá jim myši a vůbec se o něj nemusejí starat. Navíc je to skvělá živá hračka k dětem.
Lidé si kotě vezmou a v hodně případech souseda poslechnou, kotě nechají žít venku bez přístřešku a jednou denně mu donesou levné granule ze supermarketu. „Chovatelé“ mu ani neudělají pelíšek v garáži, protože by tam nadělalo, a do domu už vůbec nemůže, protože a kočka do bytu nepatří. V létě a na podzim spí pod keři u domu a zimu často nepřežije. Nebo, v lepším případě, se nastěhuje někam, kde se o něj postarají. Bohužel jeho místo často zaujme další nebožátko, protože lidé jsou nepoučitelní.
Nová vesnice je pohromou pro kočky
Bodrý vesničan, který se chtěl zbavit kotěte, si neuvědomil, jak se vesnice za posledních několik desetiletí velmi proměnily. To, co do jisté míry platilo před třiceti lety, nemůže na současné vesnici fungovat.
V nedávné minulosti lidé většinou žili ve starých domech, u každého byla stodola a chlévy. Chovali králíky, slepice a většina držela i prase. Pro ně měli naskladněné seno na zimu a dostatek krmení, brambory, obilí, řepu…
Kočka v takovém prostředí našla teplý a suchý úkryt, kam se schovala před chladem a deštěm. V zimě, kdy je o potravu nouze, se myši stáhly do stavení za jídlem a kočka měla co jíst. Navíc proto byla užitečným členem domácnosti a lidé si ji za to vážili.
Mimochodem, věděli jste, že kočka spotřebuje denně zhruba osm myší? To znamená, že každé tři hodiny něco sní. Má velmi rychlý metabolismus a na rozdíl od psa potřebuje přístup ke krmení několikrát denně a ne jen jednou, jak si mnoho chovatelů myslí.
Vesnice dnes
Slepice chovají tak ve třech domech z celé vsi, králíky zrovna tak a prase ukazují dětem na obrázku. Velké chovy, které byly dříve všude, jsou prakticky minulostí a najdete je v každé desáté dědině. Kočky nemají moc šancí, kam se stáhnout za potravou a úkrytem. Běžná novostavba je bez jakýkoliv přístavků vyjma hermeticky uzavřené garáže.
Jak kočku venku ubytovat?
Kam se tedy má nebohé kotě schovat, když vám ho soused vnutí? Netvrdíme, že si ji musíte nastěhovat domů, i když to je pro ni ideální. I nezávislé zvíře jako kočka má rádo přítomnost svých lidí, aby se s nimi pomazlilo a mělo komu důvěřovat.
Pokud musíte mít kočku bez přístupu do domu, zajistěte jí například pelíšek nebo ideálně boudičku v garáži, kam bude mít neustálý přístup. Když jí tam dáte kočičí záchod, budete překvapeni, že se na něj naučí okamžitě (i malé kotě raději půjde do kočkolitu než na beton) a většinu roku stejně bude chodit konat potřebu ven.
Nebo alespoň u domu, nejlépe na závětrné straně, postavte zateplenou boudičku. Boudička by měla být malá s přesahem střechy, pod který postavíte misky s jídlem a vodou, do kterých nebude pršet. Boudičku vystelte senem, slámou nebo ideálně dřevitou vatou, která hřeje stejně, ale pomaleji se slehne, takže se do ní kočička hluboko zavrtá dlouhé týdny. Podestýlku měňte podle potřeby, minimálně jednou za čtvrt roku a hlavně před zimou.
Kvalitní granule či konzervy, ke kterým nepatří levný sortiment ze supermarketu, musí být samozřejmostí stejně jako základní veterinární péče a pravidelná ochrana před parazity. Ale o tom zase někdy příště.
Jak se staráte o vaši čičinku vy? Kastrujete?
