Na schodišti na první pohled zaujme především originální řešení konstrukce. Projektanti se proto snaží využívat moderní technologie. Mnohé se proto změnilo i v docela obyčejných prefabrikovaných výrobcích, schody se vyrábějí jako stavebnice a lze si skutečně vybrat. Výhodou je poměrně rychlá a docela snadná montáž.
Ceny na míru zhotovených prefabrikovaných schodišť se podle složitosti pohybují v rozmezí od patnácti do padesáti tisíc korun. Naproti tomu jsou tzv. monolity, kdy se schodiště rodí přímo ve stavbě (nebo vedle ní). Jako forma slouží „šalunk“, tedy bednění s ocelovou výztuží, které se následně vyplní betonem. Výrobky mohou mít libovolný tvar a podle složitosti taková výroba trvá celý přibližně týden. dnů. K jednoznačným přednostem železobetonu patří možnost použití samonosné konstrukce a také dlouhá životnost. Záporem naopak je, že se schodiště poměrně složitě vyměňuje za jiné. Betonové schodiště se dá bez problémů obkládat nejrůznějšími materiály, od kamene až po dřevo, tvrdé masivní dřevo se rovněž používá na stupnice.
Schodiště – inspirativní fotogalerie
Nejčastěji se používá měkké dřevo (smrk, borovice) nebo naopak ušlechtilé tvrdé dřevo (jasan, dub, buk). Povrch – především stupnice – se musí upravit voskovými oleji, které zvýrazňují přirozenou kresbu materiálu a následně se natírá speciálními tvrzenými bezbarvými laky. Taková povrchová úprava vydrží spoustu let a při šetrném zacházení a pravidelné údržbě pak stačí dřevo přebrousit a znovu přelakovat. Ceny dřevěných schodišť odvisí od druhu dřeva, složitosti konstrukce a také od technologie finální úpravy. Zde je však zapotřebí nepodléhat lákavým nabídkám, pod třicet tisíc se stejně nedostanete a exkluzivní výrobky mohou stát až tři sta tisíc.
Reprezentuje je především ocel v nerezovém nebo chromovaném provedení, tvrzené vrstvené a lepené sklo, ocelová lanka a další zajímavé materiály. V módě však jsou i kontrasty těchto materiálů, tedy vzhledově velmi surové svařence trubek a tvarovaného plechu nebo roštů, záměrně připomínající schodiště z továrních hal. Ať tak či onak, průhledné a jednoduché konstrukce dodávají hotovému dílu skutečně ojedinělý vzhled a hlavně vzdušnost a lehkost. Ocelové schodiště ovšem vyjde zhruba na pětasedmdesát tisíc korun a s narůstajícími požadavky také úměrně roste i konečná cena zakázky. Přestože převládají klasické tvary, výjimkou nejsou ani vřetenová nebo spirálovitá schodiště.
Každé navržené schodiště musí odpovídat platným technickým normám. Aktuálně jsou to ČSN 73 4130 (Schodiště a šikmé rampy – základní ustanovení), ČSN 74 3305 (Ochranná zábradlí) a ČSN 73 0833 (Požární bezpečnost staveb – budovy pro bydlení a ubytování). První z uvedených norem obsahuje také základní vzorec pro návrh schodiště, tzv. Lehmannův vzorec: 2v + š = 63 cm (v = výška stupně, š = šířka stupně, výsledná hodnota je průměrná délka lidského kroku.) V obytném interiéru by měly instalovány například schody s výškou 16 cm a šířkou 31 cm. Šířka nášlapu u točitých schodišť se měří na výstupní čáře – v linii, po níž člověk přirozeně stoupá a přidržuje se madla zábradlí (tzn. 45 – 50 cm od vnitřní hrany schodiště). Kvalitní schodiště musí mimo estetickou a architektonickou funkci splňovat i požadavky na plynulost výstupu a sestupu bez chvění, dunění nebo vrzání.
Foto: archiv
