Manželé Špinarovi jsou spolu už přes 20 let. Seznámili se v práci a pak všechno nabralo rychlý spád. Svatba, dítě, druhé dítě… Až jich je nakonec dohromady osm! Dům koupili vlastně náhodou před patnácti lety. Je to staré stavení, které čtyři roky dávali dohromady. Navíc neměli sílu, čas ani peníze. S vnitřním vybavením jim hodně pomáhal bratr paní Veroniky, který je truhlář. Vyrobil jim třeba kuchyň a postel na míru.
Děti mají dva pokojíčky. V jednom je Sára a Anna Marie a ve druhém Kryštof, Karolína, Honza a Matyáš. Rodiče spí na posteli na patře v místnosti, která slouží jako obývák, kuchyň, jídelna a pracovna.
Očima designérů
Tuto velkou proměnu dostali na starosti zkušení designéři Kamila Douděrová a František Kobližka. A protože šlo o velmi rozsáhlou rekonstrukci, předáváme jim nyní slovo:
Byla to proměna pro velkou rodinu, kde jsme se pokusili dopřát jednotlivým jejím členům více soukromí a vylepšit jim místa pro společná setkávání, sdílení a trávení času v rodinném kruhu.
V proměně nás dále trochu omezilo i přání rodičů zachovat některé prvky, ke kterým měli osobní vazbu, což byl dřevěný podhled a patýrko na spaní s pracovním koutem dole. Oboje v obývacím pokoji. Tím nám zúžili možnost zvolit zbrusu nový celkový styl proměny a provést refresh interiéru v plném rozsahu.
Práce bylo tolik, že naši řemeslníci pracovali na dvě směny, aby vše stihli. Bylo třeba kompletně vyrovnat všechny stěny. Zvolili jsme sádrokarton. V místech, kde byl původní nábytek přiražen, byly plísně. Stropy (podhledy) v dětských pokojích byly nízké a prohnuté, zde byly třeba udělat nové podhledy ze sádrokartonu, jinak by vyrovnání nebylo vůbec možné. Podlahy staré, křivé, v různých výškách. Vyrovnali jsme nasucho v místech původní prkenné podlahy. Stěrkovalo se pouze v hale, kde byla dlažba.
Proměna je nakonec moderní, rozmanitá, pracuje s mnoha materiály, kombinuje styly, ale vyznívá harmonicky a přináší vzruch a oživení. Snažili jsme se vnímat opět dům jako cosi původního, venkovského, se všemi plusy i minusy. To mělo vliv na volbu materiálů v hale, kuchyni a obývacím pokoji.
Dřevo v hlavní roli
Využili jsme nevyčerpatelných a pozitivních vlastností dřeva v mnoha jeho podobách. Podlahou v dekoru přírodního tvrdého dřeva jsme propojili a sjednotili všechny místnosti. Také v kuchyni jsme v decentním rustikálním provedení využili dřevo na dvířka, zásuvky a celý varný poloostrůvek. Původní dřevěné prvky jsme natřeli na bílo, aby se v proměně jasně odlišily. Dřevo jsme také využili v detailech, na nábytek, jídelní stůl, židle, pokroucenou lavici ze starého fragmentu kmene. Na tenké plátky nařezané kulatiny výborně posloužily jako obklad části stěny za TV.
Dřeva jsme také využili na design osvětlení právě v hale, kuchyni a obývacím pokoji, kde jsme na lanka zavěsili celé březové kmínky i s větvemi, kolem kterých jsme omotali textilní kabely se žárovkami. Ty v různých výškách vytvořily velmi originální solitéry, které do interiéru výborně zapadaly.
Břízy dostaly ještě jednu šanci, a to jako motiv celého březového háje na fototapetách, které daly proměně svěží nádech, prostorově místnosti zvětšily a dodaly jim hloubky. Okno do průjezdu, kudy šla dovnitř zima a ani výhled nebyl příliš atraktivní, jsme zazdili a do vzniklého prostoru umístili police.
Dispoziční úpravy
Dětské pokoje jsme koncepčně pojali jako „bílé kulisy“ s barevnými kontrasty nábytku, textilií a obrazů. Díky tomu krásně vyniknou jednotlivé prvky a vzájemně se nic neruší a vše dobře spolu působí.
Děti jsme rozdělili na dvě skupiny podle věku. Menší pokoj dostaly obě starší dcery a větší pokoj ostatní tři děti. Zde jsme chtěli být hraví a moderní, aby se tu děti dobře cítily.
V hale jsme zazdili na levé straně dveře do obývacího pokoje a ponechali jen jeden vstup do kuchyně, který jsme rozšířili. Místo otvíracích dveří jsme navrhli dveře posuvné, což vypadá velmi moderně, a díky zazdění druhých dveří vznikla nika na šatní skříň, kterou jsme místo dveří zakryli japonskými posuvnými stěnami.
