Nábytek z ratanu a jiných podobných materiálů
Ratan a jiné podobné materiály užívané pro výrobu nábytku nikdy nezískaly dominantní postavení na trhu. Většina uživatelů dává stále přednost např. klasickému dřevu. Jedním z důvodů je jistě skutečnost, že ratanový a jemu podobný nábytek jako málokterý jiný vytváří v interiéru víceméně jednou danou atmosféru a ze své povahy se také v podstatě nevyskytuje jako nositel nějakého modernistického či avantgardního tvarosloví. Ale i zde existují výjimky.
Ratan je rostlina pocházející z oblastí s tropickým klimatem. Aby mohl být použit pro výrobu nábytku, musí se nejdříve vysoušet ve speciálních sušárnách. Teprve pak se dá napařovat horkou párou a následně tvarovat podobným způsobem, jako se tomu děje v případě nábytku z ohýbaného dřeva. Ratan je po ukončení všech technologických procedur možné různým způsobem mořit na celou řadu odstínů. Podobným materiálem je např. vedle bambusu také speciální mořská řasa. I tu je přirozeně nutné vysušit a teprve pak se může použít pro výrobu nábytku. Zpracování těchto materiálů je jednou z hlavních průmyslových oblastí Indonésie.
Charakter přírodních materiálů
Přírodní materiály jsou ze své povahy tzv. teplé, tedy teplé stejným způsobem, jako se v této souvislosti hovoří o barvách. Ratan, mořské řasy nebo např. bambus mají pak jeden relativní handicap, který je dán omezeným tvarovým a technologickým zpracováním. I když je možné třeba právě ratan ohýbat v podstatě neomezeným způsobem, nikdy není možné s jeho pomocí vytvořit např. ostrou pravoúhlou hranu. Jinými slovy, používání těchto materiálů je svým způsobem závazné a omezující ve smyslu uvažovaných proporcí budoucího nábytku. Ale jak uvádíme v úvodu, i zde existují výjimky, respektive, celá řada designérů si všechna tato omezení dokázala obrátit ve svůj prospěch. Platí to zejména o produkci italské značky Gervasonni.
Velká fotogalerie stylového nábytku
Někteří výrobci dodávají ke svému nábytku speciální ochranné prostředky, které mají zamezit poničení povrchu. V každém případě je ale možné říci, že pokud bude uživatel s ratanovým či jiným podobným nábytkem zacházet odpovídajícím způsobem, tedy v podstatě jen neagresivně, pak při jeho údržbě není nutné dodržovat žádné speciální postupy. Veškeré tyto přírodní materiály jsou v zájmu nejen uživatele, ale i samotného výrobce, opatřeny povrchovou vrstvou laku. Ta má několik funkcí, ale pro uživatele je důležité zejména to, že zabraňuje vniknutí vlhkosti do samotného „těla“ materiálu. V porušení vnější ochranné vrstvy laku v podstatě spočívá jediné nebezpečí vyplívající z užívání těchto materiálů. Tento problém ale může nastat i v případě tradičního dýhovaného nábytku a tak jen není možné přiřknout na vrub ratanu a jiných podobných materiálů.
