Předjarní květena má vedle škály cibulovin a nemnoha dřevin své zástupce i mezi trvalkami. Je jich pěkná řádka, ale přesto se všem ostatním začala jedna z nich v posledních letech vzdalovat a stojí nyní prakticky v čele obliby mezi všemi předjarními květy. Tomu kvítku se latinsky říká Helleborus a jako čemeřici ji známe hojně z babiččiných zahrádek i u nás. Její anglické obecné jméno Christmas Rose napoví příčinu její obliby. Nejen, že jde o dlouhověkou a velice elegantní rostlinu, ale lze ji též s úspěchem rychlit či přirychlovat. Díky novým šlechtěncům je skutečně na co koukat.
To co známe z našich podmínek bývá obvykle H. purpurascens nebo H. niger, letitá tradice pěstování hajniček a výletů na Balkán ale zavlekla do našich zahrad i řadu dalších druhů, byť ne tak hojně. Čemeřice rostou asi v 20ti druzích po jihovýchodní Evropě a Malé Asii. Většina z nich má bylinný charakter, kromě zmíněných je u nás občas k vidění H. cyclophyllus, multifidus či odorus aj. Některé druhy vytváří stálezelené polokeře, u nás připadají v úvahu zejména H. foetidus a corsius(argutifolius).
Čemeřice jako kulturní rostliny
Intenzivní kulturní šlechtění čemeřic nemá příliš dlouhou historii a donedávna se soustředilo především na H. niger co se týče rannosti a velikosti květu. Jsou vyšlechtěny vcelku stabilní linie s květy kolem 9cm v průměru, velmi čistě bílými a schopnými kvést na vánoční trh, čímž se z čemeřice stala květinářská kultura.
Křížením keřových druhů mezi sebou a bylinných k tomu se docílilo celé řady velmi pěkných rostlin. Vedle primárních hybridů H. x nigercors nebo H. x sternii, vzniká řada kultivarů odvozených od křížení, které započal slavný šlechtitel Eric Smith a které nesou označení H. x ericsmithii. Vyznačují se neobyčejně pohlednými měděně růžovými tóny, které vnáší do celé rostliny, lodyh, řapíků i bází květů. Jejich mrazuvzdornost ale silně kolísá kultivar od kultivaru.
Velká inspirativní galerie rostlin
Jednou ze skupin, která nyní prožívá bouřlivý rozvoj je H. torquatus, specielně plnokvěté formy, které se zatím v nemnoha pastelových barvách začaly objevovat na anglickém trhu. Květní plátky jsou relativně úzké a proto budí zdání střapatosti.
Prim mezi čemeřicemi drží ovšem samozřejmě Helleborus orientalis, druh velmi proměnlivý od Řecka přes Turecko až po kavkazskou oblast. V 70.letech se jejich selekcemi zabýval Eric Smith či Elizabeth Strangmann. Průlom nastal až o pár let později, kdy se do věci vložila anglická dáma jménem Helen Ballard. Je o ní známo, že začala svou šlechtitelskou práci až v pozdním věku a to se čtyřmi rostlinami! Dvě červené a dvě bílé čemeřice. Naučila se sama německy a posbírala po Malorce, Korsice, Jugoslávii a Kavkaze všechno co jí přišlo pod ruku. Do své smrti v roce 1995 (bylo jí 86let), položila základ všech hlavních šlechtitelských linií a většinu barevných odstínů také završila pojmenovaným kultivarem. Dvě barvy, modrá a oranžová, které sama nedokončila, zůstávají ještě dnes nedostižnými. I když i ona se přiblížila velmi a každým rokem se objevují nové rostliny. Kříženec H. niger a H. lividus nese její jméno H. x ballardiae a semenné linie z jejícho křížení se obecně nazvývají H. orientalis Helen Ballard Group. Svou práci předala k neskrývanému údivu anglických zahradníků německé šlechtitelce Gisele Schmiemann a to rostliny včetně svých poznámek. Malý náklaďáček, kterým definitivně opustila tato práce území království, byl sledován s určitými rozpaky. Gisela spustila úspěšně prodej semen a semenné linie čistých barev nechala podchytit patentem jako sérii ´Ladies´. Tak jí plynou poplatky z každé prodané rostliny. Pokračuje ve šlechtitelské práci a údajně by měla domoci k návratu některých kultivarů pojmenovaných Helen do kultury.
Britové ovšem nespí a pokračují v liniích Helen Ballard dál na rukou mnoha dalších. Jedničkou je jistě tým kolem Johna Massey v Ashwood nursery, Will McLewin, Roger Harvey, rodiné týmy v Blackthorn (R.&S.White) nebo Fibrex (H.&D.Key) a řada dalších nejen v Anglii, ale i ve Spojených Státech. Kultivarové skupiny jsou nyní zhruba následující:
čisté barvy – nejcennější jsou žluté, oranžově lososové, nachové, sytě melounové, černé či modrošedé
plnokvěté – či vícekorunné ceněné jak v čistých barvách, tak žíhání, přelivy, tečky. nejsou zcela plné, vytváří semena.
sasankovité – poloplné typy s různou délkou plátků druhé koruny, které mají často různě tečkované či žíhané plátky
skvrnité – v různé intenzitě červeně až vínově, někdy se slévají v oka, v podstatě na pozadí všech dostupných barev
stříkané – sklánějící se květy daly za vznik stříkaným okrajům z vnější strany květů v různých kombinacích barev
hvězdicovité – poslední výkřik šlechtění, úzkoplátečné typy, zatím v jednoduchých barvách
Helleborus na zahradě
Možná to tak nevypadá po tom všem šlechtění, ale čemeřice si zachovaly to pěkné ze svých pěstitelských vlastností a kromě několika teplomilných druhů vhodných pro chráněná stanoviště s dobrou drenáží se ujmou v lecjaké zahrádce. Jejich přirozeným stanovištěm je hajní podrost, proto vyžadují alespoň bludivý stín až stín. Vyberete-li jim místo, které je s živnou a humózní zemí, budou za to velmi vděčné. Zálivka v letních měsících jim také prospěje i když například keřovité druhy jsou na přísušek zvyklé. Jako dlouhověká trvalka se také delší dobu stabilizuje na místě, pokud jí však stanoviště vyhovuje, tvoří mohutné trsy a může se i bohatě přesévat. většinou toto zplanění nepřesáhne ale přirozený rámec a nevyžaduje razantní zásah.
Čemeřice výrazně podpoří předjaří ve vaší zahrádce. Kvete dlouho a i po dokvětu zůstávají okvětní plátky vybarvené. Může tak směle doplnit řadu jarních cibulovin, sněženky, talovíny, kosatčíky, ladoňky, krokusy a mnohé další. Z trvalek se jistě potká s plicníky, prvosenkami, barvínky či mochničkami. Může tvořit podrost i pod řadou ranně kvetoucích dřevin jako Vibrunum x bodnatense – kalina, Lonicera x purpusii – zimolez, Hamamelis – vilín, Corylus – líska či Daphne – lýkovec.
