Mechy (Bryophyta), výtrusné rostliny, řadíme mezi mechorosty. Odborníci rozeznávají asi 10 000 druhů, rozdělených do 700 rodů. Mechy se vyznačují zajímavým životním cyklem, v němž převládá gametofyt, vlastní mechová rostlinka (díky zelenému barvivu chlorofylu provádí fotosyntézu), nad sporofytem.
Příchytnými vlákny a kořínky se mechy spojují se zemí, na povrchu vidíme olistěnou zelenou lodyžku. Na jejím vrcholku vyrůstají pohlavní orgány (gametangia). Samčí pelatky rodí bičíkaté spermatozoidy, jež ke svému pohybu potřebují vlhké prostředí.
Naopak samičí zárodečníky ukrývají nepohyblivou vaječnou buňku. Po oplození (za deště) vzniká na gametotyfu sporofyt. Skládá se z nohy, štětu a tobolky, jež je naplněna výtrusy. Je zavíčkovaná a opatřena čepičkou, najednou dozrálé výtrusy však vypadávají postupně.
Mechy nemají cévní svazky, proto vodu přijímají celým prostupným povrchem stélky a rozvádějí ji vodivými pletivy. Dokáží využít i povrchové rosy. Podobně jako lišejníky citlivě reagují na kvalitu prostředí a deště a stávají se indikátorem kvality ovzduší.
Velká inspirativní galerie rostlin
Mechové rostliny nedokáží plně využívat živin z půdy, mají na ni proto specifické nároky a svému stanovišti se přizpůsobují svým tvarem a růstovou formou – buď vzpřímenou nebo poléhavou, plazivou.
Zahrádkáři mech nevidí ve svých trávnících zrovna rádi.Bojují proti němu mletým vápencem a častým hrabáním. Pokud však tyto zajímavé rostlinné formy vezmeme na milost, působivé trsy a buclaté polštáře, případně i visící záclonovité mechy se odmění tím, že charismaticky zkrášlí stinné partie. Budou zde zadržovat vodu a zpevní půdu. Lidoví léčitelé používají obklady z mechu na bolestivé klouby.
Jindřiška Kodičková
Foto Jindřiška Kodičková
