Od té doby jsem se s rostlinou zžila natolik, že letos rozkvetla více než dvoustovkou křehkých, jakoby povoskovaných květů. Nejúchvatnější na tomto jarním procesu je neskonalá vůně linoucí se místností, která kulminuje ve večerních a nočních hodinách. Spánek v takto provoněné místnosti pak připomíná letitou dřímotu Šípkové Růženky.
Cesta k tomuto úspěchu byla trochu trnitá, jakoby si i mandarinka ostrými výrůstky na větvičkách bránila nadstandardní, tudíž zbytečné péči
Citrus reticulata, tedy mandarinka obecná, pravděpodobně pochází z Filipín, ale jejím druhotným rodištěm se stalo Japonsko, kde byly vyšlechtěny kvalitní kultivary. Pod názvem mandarinka se nachází více druhů se společnými základními rysy. V domovině se jedná o menší chladuvzdorné neopadavé stromky či keře s oválnými až kopinatými kožovitými listy. Vrchní strana listu bývá lesklá, na spodní se nacházejí průduchy. Na loňských výhonech a letorostech ( to je třeba mít na vědomí, pokud citrusy prořezáváme) v úžlabí listů vyrůstají jednotlivé velké pětičetné květy. Korunní plátky svítí bílou barvou, uprostřed mohou mít růžový nebo lila pruh plynule přecházející v běl. Velký počet tyčinek je na bázi srostlý. Při pohledu do květu překvapí velká blizna se silným pestíkem. Pod ním se skrývá žláznatý terč, tzv. nektarium, jež roní sladkou tekutinu, lákající hmyz. Semeník je svrchní. Roste v subtropických oblastech, vídáme ji na dovolené ve Středomoří. Mandarinka snáší i krátkodobý pokles teploty pod bod mrazu, díky této odolnosti ji můžeme s úspěchem pěstovat i v našich podmínkách.
Velká inspirativní galerie rostlin
Šťavnaté plody
Plodem je známá středně velká kulatá bobule oranžové, ale i zelené barvy zvaná hesperidum, posetá malými nádržkami s vonnou silicí. Tu ucítíme při loupání plodu, kdy kůru stlačíme. Uvnitř ukrývá šťavnaté váčky, tvořící dužninu. Ta je tvořena průměrně deseti segmenty, měsíčky, jež lze výborně od sebe oddělit. Mandarinky jsou oblíbené pro snadné loupání i výbornou sladkou chuť.
Pěstování citrusů se stává doslova módou. Při zachování několika pravidel se z květů i plodů můžeme těšit i doma. Pokud začneme právě mandarinkou, pravděpodobně se dočkáme úspěchu.
Rostliny jsou velice náročné na světlo. Přes léto ho mají dost, ale v zimním období trpí. Postavíme je co nejblíže k jižnímu oknu. V zimě musíme vyrovnat nedostatek světla tím, že rostlinu umístíme do chladné místnosti s teplotou od 0°C do 10°C, ale i zde ji postavíme na co nejsvětlejší místo. Zaléváme pouze občas a vůbec nehnojíme. Zima je pro citrusy kritickým obdobím, ale takto ho překonáme. V časném jaře můžeme rostliny přesadit do výživné půdy, ale příliš náročné na složení půdy citrusy nejsou. I ve své domovině rostou v mnohdy špatných půdách. Zalijeme, aby se půda usadila. V této době je i vhodné odstranit vytáhlé, zahušťující nebo neolistěné větvičky. Omezení transpirační plochy zároveň stabilizuje nepříznivý dopad přesazování.
Spolu se zlepšením světelných podmínek můžeme postupně zvyšovat i teplotu. Brzy zjara citrusy nakvétají, osvědčilo se mi po dobu kvetení teplotu příliš nezvyšovat, jen do 15°C, protože vyšší teploty způsobují deformovaný vývoj květů. Citrusy jsou většinou samosprašné, ale pro jistotu jim můžeme pomoci jemným štětečkem.
Citrusář musí mít „kruté“ srdce
Pevnou vůli bez lítosti musí osvědčit právě teď zjara. Pokud má keřík obalený květy, musí některé odstranit nebo o něco později radikálně redukovat počet nasazených plodů. Rostlina by velký počet neuživila a ohrozilo by to i její další vývoj. V prvním roce ponecháme 1- 3 plody, v dalších vždy asi třikrát více, s ohledem na množství listů. Počítáme také s přirozeným opadem. Pravidelnou probírkou omezíme střídavou plodnost.
V létě ven, ale opatrně
V létě milují citrusy letnění, ale je dobré květináče zapustit do země nebo jiným způsobem chránit kořeny před přehříváním. Po otužení snáší i plné slunce, vysoké teploty, nepoškodí je ani teplotní výkyvy směrem dolů. Při teplotě nad 38°C pozastavují růst. V létě je třeba vydatně zalévat, mnohdy i rosit, ale trvalé přemokření jim škodí. Citrusy jsou i velcí jedlíci, proto jim v zálivkové vodě jednou týdně dopřáváme zkvašený kravinec nebo drůbeží trus v nízké koncentraci. Mají rády i výluh z rašeliny.
Jindřiška Kodičková
foto autor
