Zařizovací předměty mají pochopitelně své bohaté dějiny a pro člověka žijícího v našich zeměpisných šířkách mohou být zajímavou a často exotickou exkursí do krajin zcela neznámých. Co např. Persie? Koberce? Egypt a nebo Čína?
Dějiny lidské potřeby bydlet jsou v počátku dějinami hledání základního úkrytu a ochrany nejen před nepřízní počasí, ale také před predátory, kteří člověka dodnes nevyčlenili ze svého jídelníčku. Můj dům můj hrad tady platilo dvojnásob. Inspirativní, tedy minimálně k nějaké širší úvaze, může být skutečnost, že lidé si svá první obydlí stavěli na kruhovém půdorysu a teprve pak objevili obdelník a nebo čtverec. Dnes nám interiéry a místnosti obsahující pravý úhel připadají normální a naopak kruh, půlkruh nebo nějakou kruhovou výseč vnímáme jako atyp. Stejně tak bychom mohli zcela volně začít přemýšlet nad počátky zjevu zařizovacích předmětů a pokusit se zjistit, které části dnešního běžného vybavení interiéru se tenkrát objevily jako první a bez kterých si tedy tehdejší člověk již nedokázal svojí další existenci představit. Jedním z takových byl zcela obyčejný koberec odsouzený v našich soudobých příbytcích do role čistě jen účelové podlahové krytiny. Ale to tedy už nejsme v pravěku ale v období tzv. velkých starověkých civilizací.
Koberce: inspirativní fotogalerie
Jako kniha
Když se řekne „peršan“, většina z nás si představí bohatě vzorovaný a většinou drahý koberec pocházející z největší pravděpodobností z Persie, dnes tedy oblasti současného Íránu, kde se lidé jejich výrobě věnují dodnes. Podobné, a nebo co do výrobní technologie takřka identické koberce, bychom ale našli např v Číně, Anatólii, v Turecku a nebo v Afghánistánu či Indii. Role této textilie nebyla stejná jako dnes. V mnohých částech světa se stávala jediným nástrojem na vytvoření obydlí a to tedy doslova, neboť koberce tvořily podlahu i stěny příbytků připomínající nejvíce asi indiánské týpí. A ani tím jejich role nekončí. Koberce se stávaly lůžkem a nebo obrazovým atlasem morálky a vzniku světa, neboť jejich výtvarné zpracování překypující symboly představovalo jakou si „svatou knihu“ ve které bylo ve zkratkách popsáno vše, co bohabojný člověk měl a musel znát.. Taktéž výroba koberců měla v některých kulturních oblastech různé roviny a role. Byla jakou si symbolickou cestou k dospělosti a ženy, které se jí takto věnovaly, se při práci seznamovaly s jakým si desaterem přikázání. Bylo to něco mezi pobytem v klášteře a neustálou modlitbou realizovanou neuvěřitelně pečlivou a mravenčí prací, asi jako kdyby se dnes měl někdo pokusit krasopisně přepsat Bibli. Tomu také odpovídala cena i následně také role koberce coby předmětu např. náboženského kultu či nástroje podporující obrazně řečeno naplnění podstaty soužití mezi mužem a ženou. Na kobercích se spalo, modlilo a nejen to.
