Textilie jsou a byly tradiční součástí výbavy obytného interiéru a mnohdy se stávaly jediným „teplým“ či „zateplujícím“ prvkem v jinak „studeném“ prostředí. Orient, stejně jak např. antické Řecko, bylo mimo jiné charakteristické zabydlováním interiéru právě prostřednictvím textilií v podobě koberců a množství případných polštářů a podušek, které sloužili jednak jako lůžko, jednak pro vytvoření místa pro pohodlné sezení a ležení. To samé se pak děje o několik století v našem, tedy křesťanském starověku a středověku, v jehož kamenných interiér většinou vládla zima, tedy pokud nebyly po ruce nějaké kožešiny, o nichž teď můžeme uvažovat jako o interiérových textiliích.Konec konců, také tak doopravdy byly využívány. Pokud ale měl pán domu své styky a navíc, byl – li např. benátským občanem, kupcem nebo někým jiným, jenž mohl přijít do styku se zbožím vykládaným na některém ze středověkých přístavů, a měl – li peněz alespoň trochu na zbyt, mohl si dovolit látky a koberce až z dalekého Orientu. A ty byly přirozeně nejen v módě, ale stávaly se mnohdy znakem vytříbeného vkusu a tak, jako koření dává jídlu zvláštní rozměr, i tyto textilie vnášely do interiéru cosi smyslného.
Velká fotogalerie moderních interiérů
Foto firem Rubelli a Backhausen
