Vzorování s chvilkou napětí
Modrotisk je negativní technikou vzorování lněných a bavlněných textilií, nejde tedy o přímé dekorování. Klasický modrotisk pracuje s bílou textilií, na kterou se nanáší rezervážní směs (tedy tiskařská rezerva). Ta slouží při následném barvení k zábraně proniknutí barvy k textilu. Místa se neobarví a tak vzniká vzorování.
Po dokončení této fáze je důležité nechat textilii dokonale proschnout, aby nedošlo k nechtěným obtiskům prstů či předmětů při manipulaci. Poté se na látku nanáší modrá barva indigo. Jde o přírodní barvu z listů indigovníku barvířského, v průmyslové výrobě nahrazováno barvou syntetickou.
Hotový modrotisk je poté třeba nakropit a pečlivě zažehlit, čímž se dosahuje působivého lesku. Pokud doma klasicky vyrobenou modrotiskovou textilii máte, pro obnovení jejího lesku se kropení a přežehlení doporučuje po každém vyprání. Prát by se textilie s modrotiskem měla ideálně v mýdlové vodě na 40 °C.
Neobyčejná lidová tradice
Barvířská technika modrotisku se nejvíce rozvíjela v období 16.–18. století a je neodlučitelně spojena zejména s tradicí moravských krojů. Podle jedinečného vzorování bylo patrné, z jaké části regionu hoch či dívka pocházeli. Ke svému vrcholu dospělo toto řemeslo v 19. století a vzorování se významně objevovalo nejen na krojovém vzorování, ale na textilním vybavení domků a stavení.
Zajímavé je, že náplní řemesla barvíře nebylo jen vzorování a barvení textilie. Často si i sám vyráběl dřevěnou desku se vzorem a míchal si vlastní tajnou rezervážní směs.
Modrotisk se rozšířil do různých koutů a moravští i čeští řemeslníci postupně vdechli technice nové zajímavé podoby. Dílna Uničov se tak vyznačovala vícebarevným modrotiskem, objevuje se i odstínové vzorování metodou opakovaného namáčení do indiga. Další zajímavou obměnou je metoda vyvazování, která připomíná dnes známou batiku. V místě, kde je látka sešitá, svázaná nebo jsou do ní jsou vevázány předměty, nepronikne indigo a tím vzniká nové vzorování.
Na přelomu 19. a 20. století čelily manuální textilní dílny tlaku konkurenčního boje v podobě tovární výroby. Navíc docházelo v celé Evropě k významným společenským změnám a tradiční řemeslná tvorba postupně upadala do hlubin zapomnění. Dodnes se tomuto tradičnímu textilnímu řemeslu věnují rodinné dílny Danzinger v Olešnici na Moravě a dílna Jochových ve Strážnici.
Zkuste si vlastní modrotisk
Tradiční postup modrotisku je technicky náročný, ale můžete si doma vyzkoušet jednodušší varianty. Budete potřebovat husté barvy na textil, které seženete v kreativních potřebách, razítka a štětce. Barvy nechtěně prosakují, proto nezapomeňte textilii podložit. Nejlépe tvrdší podložkou, na které nebude textilie klouzat a nebude se vám krabatit.
Originální razítka si můžete i vytvořit. Klasické technice se nejvíce přiblížíte pomocí raznic vyrytých ze dřeva, případně ze silnějšího kusu lina. Zde bude vhodné mít k dispozici rám na natažení textilie a tiskařský lis. Můžete se pokusit razítko s barvou dostatečně obtisknout pomocí kuchyňského válečku, ale je nutné vyvinout maximální tlak. Jinak se vám nepodaří dostatečně obtisknout celou plochu.
U výroby razítka si rozmyslete, zda budete chtít tisknout negativně či pozitivně. Pokud budou tvary vystupovat, budete barevně vzorovat podkladovou textilii. Opačně můžete do dřeva či lina vzory vyrývat a poté tisknout celou obarvenou plochou razítka. Původní barva látky vysvitne jen v místech vzorování.
Budete-li si chtít vyzkoušet původní postup s využitím tiskařské rezervy, nedoporučují se k razítkování brambory. Při zjednodušené domácí tvorbě se ale bramborových razítek nemusíte bát. Případně vyzkoušejte i romantické obtisky listů.
