Klasické tvary

Pod pojmem „klasické“ tvary si přirozeně každý představí něco jiného. Je to minimálně díky tomu, že existují vlastně už tři „klasiky“ a možná jich je ještě více. Nicméně, ta první je spíše než klasikou přímo klasicizmem vyplňujícím takřka celé osmnácté století, druhá je pak klasikou starého světa, jenž odchází s nástupem moderní doby 20. století a ta třetí je klasikou moderny, tedy let dvacátých a třicátých.

Osmnácté století je pro nás přirozeně velmi vzdálené a pojem „klasické tvary“ si bude s tímto obdobím spojovat jen málokdo. Je to doba W.A. Mozarta, Jean-Jacquese Rousseaua, francouzské revoluce, při níž padaly hlavy včetně té, kterou do té doby nosil na krku král Ludvík VXI a stejně tak definitivního nástupu měštanstva do pozice vlastně nejsilnější společenské vrstvy. Klasicizmus se shlédl ve vyváženosti, v dokonalých a znovu tedy v „klasických“ tvarech, přičemž onou klasikou, jenž si sám klasicizmus vybral, byla antika.

Mnohem bližší nám bude ona klasika konce starého světa, kdy se ještě otcům i matkám vykalo, ženy nosily dlouhé sukně, tančily se valčíky Johana Strause a světu vládl „řád a pořádek“. Na trůně seděl „ z boží vůle“ král nebo císař. Dnes nás tato doba naplňuje nejčastěji nostalgií po něčem nenávratně zmizelém. Starý svět byl jiný než ten dnešní a definitivní tečku za ním udělala první světová válka. Ženy jednou pro vždy odložily své květinové klobouky a na ulicích burácely motory stále silnějších „pekelných“ strojů.

Léta dvacátá a třicátá

Tato „klasika“ je nám zjevně nejbližší. Domy, stejně jako interiéry a nábytek se přestaly zdobit a začaly být tak krásné, jak byly a nebo měly být funkční. A jako by se všichni domluvili, tak i přes veškerou modernost a častou radikalitu, si tato doba ponechala svou noblesu a eleganci a to i v případě, kdy se nábytek vyráběl sériově a navrhoval tak, aby byl co možná nejlevnější a tím pádem dostupný nejširším vrstvám obyvatel. Připomenout si dnes tyto „klasické tvary“ je v jistém smyslu stejné, jako pustit si film pro pamětníky a nemusí to být jen snímek s mladou Adinou Mandlovou či Oldřichem Novým. Ale právě o této době je řeč. Pak přišla znovu válka, tentokrát druhá a ještě více „světová“. A než se objeví další „klasika“, která tuto klasiku sesadí z jejího piedestalu a vystřídá ji, tak to se bude muset „něco stát“. Už dnes je ale design šedesátých let tak trochu …“klasický“, co myslíte?

František Dvorský
Foto firem Modernista, Wittmann a archiv autora

10.4.2007 12:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa bydlení?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist