Merano je překrásné lázeňské městečko v jižním Tyrolsku, které leží pod pohořím Gruppo del Tessa. Město se rozkládá v prostorné kotlině pouze 324 m nad mořem a nad ním se tyčí mohutné štíty, jejichž výše přesahuje 3 000 m n.m. Nádhernou kulisu hor lemují zelené svahy vinic a jabloňových sadů. Ze záplavy zeleně navíc vystupují mohutné středověké hrady a malebné kostelíky.
Kraj kolem Merana se vyznačuje typicky středomořským podnebím, kvůli kterému zde také vznikly lázně. V parcích pod zasněženými štíty můžeme běžně vidět vysoké palmy a veliké aloe. Lázeňství zde dosáhlo rozkvětu v 19.století, kdy lázně byly hojně navštěvovány členy Habsburské, pruské, anglické, francouzské i ruské aristokracie. Z této doby pochází také většina významných staveb, např. lázeňský pavilon a celá čtvrť exklusivních hotelů. Konec rozkvětu města ukončila až první světová válka.
Historie města nejsou ale pouze lázně. První zmínky o něm sahají ještě dále než k Římanům, kteří toto centrum využívali jako důležitou obchodní křižovatku. Ve středověku zde byla zbudována pevnost. Ta tu stojí i dnes a je možno ji navštívit.
V Meranu se pozorný návštěvník setká s mnoha architektonickými styly, které do sebe plynule zapadají. Lázeňské budovy a kolonády citlivě navazují na zachovalé historické jádro města, které vyniká v záplavě zeleně okolních vinic.
Ale zastavme se u architektury. Pokud se budete procházet starým městem, nemůžete minout ulici, která spojuje Piazza del Grano a Piazza Duomo. Ta vede ke kostelu a jakoby půlí celé historické jádro města. Domy v této ulici pocházejí z poloviny 13.stol. a vyznačují se arkádami a podloubími. Dnešní tvář domů je ale ze 16. a 17. stol., kdy domy získaly své bohaté fasády. Ve středověku zde bylo centrum obchodu a řemesel. I dnes zde najdeme malebné obchůdky, které ovšem nenabízejí pouze turistické suvenýry, což dává městu velmi příjemný, všední ráz. Mezi těmi masnami, obchody s tyrolskými specialitami, vínem a pekárnami si cizinec ani jako vetřelec nepřipadá.
Touto ulicí se dostaneme ke katedrále St. Nicolase a ke kapli St. Barbary, dále pak za městské opevnění až k řece Passirio. Přes řeku, svým rázem typicky horskou, vede zrenovovaný románský most a napojují se zde obě z lázeňských promenád, kterými se vracíme zpátky do lázeňského centra.
Cestování fotogalerie inspirace:
Dvě promenády, letní a zimní , to je jakási specialita lázeňského centra. Každá z promenád se rozprostírá na břehu řeky a je obklopena květy a zelení. Letní promenáda je dlážděná a je na ní zbudován lázeňský pavilon. Zimní promenáda má přírodnější ráz, je na druhém břehu řeky a napojuje se na rezidenční čtvrť s parky.
Obě promenády nás dovedou k poštovnímu mostu, který mineme a budeme pokračovat po stejném břehu řeky až k lázeňskému pavilonu. V Meranu nás nepřekvapí, že Ponte Della Posta (poštovní most) má na své druhém konci skutečně poštu. Byl postaven v roce 1909 v tzv. Jugendstylu a je bohatě zdoben „zlatými“ ornamenty. Lázeňský pavilon (Kurhaus) je lázeňským i turistickým srdcem města. Byl postaven v roce 1874 a původně měl sloužit, jak léčení, tak zábavě. Pořádaly se zde plesy, koncerty, recepce a konference. V roce 1912 byla dostavěna další část komplexu. Tuto budovu jistě nepřehlédnete, má nádherné foyer a rozsáhlou terasu. Hlavní vchod je dekorován sousoším tančících grácií.
Merano není jen městem kulturním, ale i sportovním. Dostihovým znalcům jistě něco řekne Velká cena Merana, která se na zdejším nádherném závodišti Maia běhá koncem září. Představuje vrchol zdejší opravdu nabité sezóny a sjíždí se na ni dostihová elita z celé Evropy.
Také okolní hory nabízejí spoustu příležitostí k turistice v nádherné přírodě. Dostat se na vrchol umožní téměř každému celá řada lanovek.
Závěrem zbývá jen dodat, jak se do Merana dostat. A to autobusem nebo vlakem z blízkého Bolzana, které je vzdáleno pouhých 24 km, nebo autem. Z Bolzana vede do Merana autostrada bez poplatku. Ubytování se dá pohodlně sehnat i na místě, ve městě je celá řada informačních kanceláří, kde je 24 hodin denně přístupná databáze volných míst. V hotelích se běžně mluví německy, italsky a anglicky.
Podhajský Jan
Autor je šéfredaktorem serveru Builder.cz
