S přicházejícím podzimem se prodlužují večery, venku je již zcela nevhodné počasí na byť jen krátkou procházku, a v takovou chvíli se partnerem stávala tradičně kniha, tradičněji dnes televize ale určitě také nějaký teplý nápoj. Káva a nebo čaj jsou zcela běžné, pijeme je i několikrát denně. Ale čokoláda? Tu si jednak spojujeme spíše s pochutinou v tuhém stavu a pak také z výjimečnými okamžiky, např. Vánoc. Ale čokoláda se s těmito svátky pojí až v moderní době a čokoláda je starší než náš letopočet.
Podzimní období má ještě mnoho půvabu z předcházejícího léta, ale na rozdíl od něj již není schopno člověka posílit, tak jako např. jaro. Podzim je o doznívání sil, které se připravují na sklonku jednoročního období k zimnímu spánku. A to je čas na šálek horké čokolády, která bývala málem tak ceněna, jako zlato, protože dokázala povzbudit nejen krále, ale i bojovníky. Ovšem to vypadala úplně jinak, než ta dnešní.
Trochu historie
Moderní dějiny čokolády, respektive, dějiny evropské zkušenosti z čokoládou, začínají 15. března 1519, kdy dobyvatel Hernando Cortéz přistál u mexických břehů a mohl chutnat nápoje a placky vyráběné z kakaových bobů. Tato „čokoláda“ však nebyla sladká, ale hořká a kořeněná, asi jako kdybychom dnes vzali čokoládu na vaření a přimíchali do ní trochu chilli. A mexičtí indiáni opravdu čokoládu kořenili, konec konců, dělají to dodnes.
V polovině 16. století se společně s dobyvateli dostaly na nový kontinent také misionářky a traduje se, že si recept na čokoládu upravily k obrazu svému – přidaly do něj cukr a z kořeněného hořkého nápoje a pokrmu byla náhle sladká pochutina. Tradiční využití čokolády, jako „nápoje Bohů“, který povzbuzoval a byl podáván nejen králům, ale i bojovníkům, se stal kratochvílí a ta se velmi rychle rozšířila po celém starém kontinentě. Pít čokolády pak bylo módní a v polovině osmnáctého století už zdomácnělo na všech evropských dvorech. Jednu dobu byla čokoláda také považována za afrodiziakum a byla tedy k dostání nejen v kavárnách, ale i tam, kde se této její vlastnosti dostalo praktického využití.
Od roku 1815, kdy byla v Holandsku otevřena první manufaktura na výrobu čokolády firmou van Houten, se z čokolády postupně stala samozřejmá ozdoba evropských moučníků a stále běžněji byla k dostání jako nápoj v kavárnách. Následovaly objevy mléčné čokolády, tedy vlastně mlékem zředěné čokolády „pravé“ čili hořké – bez přísad a následně pak čokolády bílé, která už s tou původní – pravou – hořkou (byť slazenou a bez koření) nemá nic společného.
Dvakrát od původních obyvatelů Ameriky: pokrm Bohů
Aztékové připravovali čokoládu trochu jinak, než jsme zvyklí my. Nečekejte žádné vánoční cukroví. Budeme potřebovat 20g pražených rozemletých kakaových bobů (můžeme nahradit kakaovým práškem), půl litru vody, jednu kratší vanilkovou tobolku a několik lžic kukuřičné (ne jiné) mouky. Kakaový prášek rozmícháme ve vodě a asi dvě minuty povaříme spolu s vanilkou na mírném ohni. Pokud chceme, aby čokoláda byla hustá, přidáme kukuřičnou mouku dle chuti. Jinak mouku nepoužijeme. Po chvíli stálého míchání vznikne poměrně hustá čokoládová kaše, kterou necháme vychladnout a podáváme ji studenou jako „pokrm Bohů“.
Američané podruhé: Montezuma
Budeme potřebovat 20g kakaového prášku, dvě lžíce cukru, jednu polévkovou lžíci másla (nikoliv margarínu), dále půl litru vody, špetku soli, špetku chilli (tak na špičku nože), kratší vanilkovou tobolku, špetku mleté skořice a stejné množství nového koření. Na pánvi, která by měla mít pokud možno vyšší okraje, rozmícháme kakaový prášek s cukrem, solí a mletým kořením, přidáme máslo, které necháme rozpustit a pomalu doléváme vodou. Spolu s vanilkou vaříme za stálého míchání na mírném ohni. Po chvíli vanilku vyjmeme a můžeme podávat. Dobrou chuť!
A jedna soudobá variace: „čokoládová káva“
Tento recept, respektive příprava kávy, je velmi jednouchý. Budeme potřebovat 1,5 lžičky mleté kávy, 1 lžičku kakaa, 2 dcl vody, lžičku cukru (asi tolik cukru, kolik sladíme), šlehačku na šlehání (ne ve spreji) a cca 5 gr. čokolády (nejlépe hořké, bez příchutí, přísad adt., jednoduše čistou hořkou čokoládu, třeba tu „na vaření“).Kávu a kakao nasypeme do hrnce nebo plechové konvice a zalijeme vlažnou vodou. Postavíme na oheň a necháme přejít varem. Rychle odtavíme, hmotu přecedíme a podáváme ji ve větších šálcích. Nápoj ozdobíme šlehačkou, kterou je před tím tedy potřeba ušlehat.
Jaroslav Zákolanský
foto archiv autora
