Než se pustíte do opravy dlažby, měli byste vědět, jakou technologií byla kdysi zhotovena, a pokud možno použít stejný postup. U kamenných dlažeb je zpravidla skladba jednotlivých vrstev složena z několika částí. Vrchní vrstva kamenné dlažby, takzvaný kryt, je sestavena z dlažebních prvků, které se kladou do lože rozprostřeného na nosné podkladní vrstvě. Jejím úkolem je rozvést provozní zatížení podlahy na zeminu a odvádět dešťovou vodu, která vteče do dlažby. Spáry mezi dlažebními prvky se vyplňují ostrohranným pískem nebo štěrkem, který povrch dlažby neuzavírá, ale naopak umožňuje, aby dešťová voda vtékala do spodních konstrukcí dlažby.
Pozor: Častým nešvarem moderní doby je používání cementové malty k vyplnění spár. Je sice pravda, že cement je pevný a nevyplavuje se, ale na druhou stranu povrch dlažby neprodyšně uzavře! Následkem toho u dlážděných cest a prostor těsně přiléhajících k domu vzlíná zemní vlhkost do zdiva. Pokud chcete opravit starou dlažbu, neměli byste zničit její původní funkci.
Opravit starou dlažbu znamená nejdříve dlažbu rozebrat
Při kompletní rekonstrukci dlažby je většinou nutné původní dlažbu vyjmout. Vzhledem ke stáří materiálu je potřeba počítat s menšími ztrátami. Při šetrném ručním postupu se však poškození kamenů lze vyhnout spíš než při použití mechanizace, elektrického nářadí apod. Kamenné dlaždice, placáky či kostky z tvrdých kamenů se stejnosměrným lomem jsou méně náchylné k rozlomení než prvky z vrstevnatých hornin. Také rozebírání dlažby v písčitohlinitém loži je jednodušší (kamenné prvky se dobře oddělují od podkladu a lze je snadno očistit), na rozdíl od kamenných prvků uložených například v loži betonovém. Jednotlivé kameny, desky nebo obrubníky se doporučuje očíslovat, aby nedošlo k jejich záměně a bylo je možné vrátit na původní místo, protože to usnadní postup nové pokládky. Kameny po rozebrání šetrně očistíme drátěným kartáčem. Pokud přece jen dojde k rozlomení větších prvků, použijeme alespoň jejich části.
Opravit starou dlažbu není problém.
K opravě dláždění by měl být použit stejně zbarvený a opracovaný druh kamene. Dílčí poškození jednotlivých větších kamenů je vhodné řešit vsazením plomby ze stejného druhu kamene, drobné poškození případně doplněním umělým kamenem stejného vzhledu (nikoliv běžným betonem nebo cementovou maltou). Zásada použití stejného druhu materiálu a stejného tvaru i zbarvení dlažebních prvků platí samozřejmě také pro dlažby kameninové, cihelné či keramické.
Při vlastním pokládání staronové dlažby začínáme s úpravou podloží, které se do roviny srovná podle vodováhy. Na ni se nanese pískové lože (čistý, ostrohranný písek s velikostí zrn cca 0,6–5 mm). Lože musí být po zhutnění minimálně 3 cm vysoké. Kameny se kladou s vystřídanými spárami (širokými 0,8–1,5 cm podle velikosti kamenných prvků) a na místo se usazují vždy v takovém pořadí, jak byly kladeny původně. U kostek se povrch hutní zaberaněním (jednou až dvakrát), pohozením pískem a kropením. Po prvním zaberanění musí následovat kontrola a oprava polohy kostek, po každém beranění se pak rozhodí po dlažbě ostrý, poněkud jílovitý písek (který je následně vmetán kartáči do spár). Po dokončení se dlažba opět pohodí pískem. Podklad i povrch dlažby je nutné stále kontrolovat, aby nevznikaly nerovnosti.
Autor: Irena Forejtová
Foto firmy Zeď a Štět Brno a archiv autorky