Harmonie v šedé II.

Rhipsalis cassutha, kaktus bez trnů, přestože na zemi roste tisíce let, má velice moderní vzhled. Jeho tajemství spočívá v tenkých stoncích, které působí uvolněným, nenuceným dojmem a zároveň tvoří elegantní ozdobu tím, jak jsou husté. V zimě záhadná rostlinka vykvete malými bílými kvítky, z nichž se na jaře vyvinou bílé bobulky. Převislý Rhipsalis je
nenáročný na pěstování, postačí mu zálivka maximálně dvakrát do měsíce. Pokud se příliš rozroste, stačí zastřihnout do elegantnějšího tvaru.

Nic není zenovějšího než kaktus. Jeho stoické, neobvyklé tvary podněcují smysly. Celé měsíce pouze šedozeleně rozjímá a najednou vykvete neuvěřitelně pestrými barvami jako důkaz své hluboké duše. Tento asketa nepotřebuje mnoho péče – není třeba víc než slunné
stanoviště a občas pár kapek vody.

Velká inspirativní galerie rostlin

Celek je vždy víc než suma jednotlivých částí, což platí bezezbytku i Soleirolia soleirolii ‘Minty’ , rostlině známé rovněž pod názvem „domácí štěstí“. Tisíce jejích limetkově zelených lístků společně tvoří jemnou a přesto robustní rostlinu. Název odkazuje na její preferované stanoviště – chladné a stinné. Ideálně by zemina neměla nikdy zcela vyschnout. Zálivka je však vhodnější spíše do misky než shora.

Pokud by se jednalo o pozici v józe, pravděpodobně by se nazývala Zelený cop. Listy této nové módní Sansevieria Twister, škodolibě zvané tchýnin jazyk, jsou ozdobně zapletené a připomínají sochy dávných chrámů Dálného východu. Sansevieria je známá vytrvalostí profesionálního jogína – snáší suché prostředí moderních bytů, přímé slunce i nepravidelnou
zálivku.

Euphorbia obesa (na titulní fofografii) pochází z oblasti Great Karoo v Jižní Africe, ale v současné době se ocitla na seznamu ohrožených druhů kvůli příliš horlivým sběratelům. Snáší velmi dobře teplé a suché prostředí a během let se stane součástí vaší rodiny, pokud jí občas dopřejete mírnou zálivku. Má tvar i klid Buddhova pupku, každá hrana jako by představovala jednu čakru.
Jindřiška Kodičková
Foto: archiv autora