Jak složitá je práce architekta golfových hřišť?
Je to jako napsat symfonii. Architekt musí ovládat hodně hudebních nástrojů, hodně dovedností. Každý golfista má pocit, že by postavil hezké golfové hřiště, a jednu, dvě jamky vytržené z kontextu by možná opravdu postavil i líp než architekt, ale celé hřiště postavit a zmíněnou symfonii složit je mnohem těžší.
Čím začínáte?
Začínám u toho nejtěžšího, nejzajímavějšího, jamky musejí mít slovosled, rytmus, nesmí se jen pravidelně střídat těžké a lehké nebo nechat dlouho jen těžké nebo jen lehké jamky. Zakomponování jamek do krajiny je další výzva. Nesmí to být jen pro leváky nebo jen pro praváky, pro šlajsery či hůkaře (zakřivené lety míčků). Důležité jsou i přechodové vzdálenosti mezi jamkami, vzdálenosti od klubovny, z parkoviště. Také údržba, golf většinou musí jít oplotit, protože je tu moc kanců. Jedno hřiště za druhým se teď oplocuje elektrickým ohradníkem, aby ho kanci neničili.
Co všechno ještě architekt řeší?
Aby vyčerpal maximum z přírody, co nabízí, kolik má investor peněz, jaká klientela tam bude, v Bitozevsi u Loun bude jiná klientela než na okraji Prahy, bude tam 9 nebo 18 jamek? Na Čertově Břemeni měla být devítka, ale pro úspěch se přistavěla druhá devítka, jenže na tu nebyla koncepce. Tak jsou tam drobné chyby. Teď už všem říkám, udělejte koncepční návrh na 18 jamek a zatím klidně postavíme 9. Když se pak jednou bude přistavovat, bude to nachystané a bude to mít logiku.
Odmítáte nabídky?
Před 15 lety jsem dostal velkorysou nabídku na stavbu hřiště z evropských dotací kolem Sedlce-Prčice. Bylo v tom hodně peněz, přizvali mě, abych si vybral jednu ze tří lokalit. No a žádná nestála za nic. Odmítl jsem stavět v ošklivé lokalitě, kde třeba bzučí obrovské antény a v zámecké zahradě stojí bytovka. To by lidem nebylo příjemné, protože lidé jsou citliví na prostředí. Stal jsem se v obci architektů idiotem, který nechce peníze. Pak se to obrátilo a nakonec jsem frajerem, který své řemeslo bere odpovědně.
Oslovujete sám investory?
Zásadně neoslovuji investory, o kterých se na trhu ví. Když mne osloví oni a když si sedneme, tak se pak pracuje veseleji. Mám rád solidní soukromé kultivované investory. S jinými nepracuji.
Jde dostat nabídku náhodou?
Před 15 lety jsem jel z těch zmíněných ošklivých tří lokalit a projížděl jsem Aleninou Lhotou. Tam se prý stavěl golf, vypadalo to divně, ale zastavil jsem a šel se podívat. Přišla paní, manželka majitele, vynadala nám, že jsme na cizích pozemcích bez ohlášení, a vzala si kontakt. Dnes tam je to 18jamkové hřiště Čertovo Břemeno. Má úspěch, protože je tam osvícený vlídný investor a majitel a hřiště je přirozeně zakomponované do přírody.
Příroda hraje ve vaší práci prim?
Říká se, že golfové hřiště stvořil Pánbůh, úkolem architekta je jenom ho najít. Proto je kvalita lokality tak důležitá. Postavit hřiště v úplné rovině bez stromů je sportovně v pořádku, ale krajina je fádní, nezajímavá. To kultivovaného člověka nenaplní. Je škoda do předem oslabené lokality investovat. Ale stává se to znovu a znovu.
Stromy se nedají dovézt a zasadit?
Ve světě se sázejí třeba i desetimetrové stromy, dováží se od soukromníků, před revolucí to uměli třeba v NDR a Maďarsku. Ale obchodně je to náročné, otec zasadí strom, nechá ho 50 let růst, pak ho syn prodá třeba za 100 000. Sázet sazeničky stromů nechci, třeba to bude za 30 let hezké, ale mně je 72 a za těch 30 let už bych to nemusel dobře vnímat (smích).
Jste známý tím, že na svých hřištích tvoříte krásné vodní plochy. Proč vás voda tak baví?
Golfový suchopár by byl hrozně smutný, vodu máme rádi. Žili jsme tisíce let v přírodě, a proto se do přírody intuitivně rádi vracíme, města jsou pro nás trochu nepřirozená. Voda je blahodárná, navíc hřiště musí být zavlažované a mít vlastní jezera je jako pořídit si obrovskou studnu.
Jak se staví jezírko?
Na škole jsem se naučil 1000 stavebních dovedností, ale i s vodou umím spoustu věcí. Nikdy jsem nefólioval, všechno jsou přírodní hladiny. Třeba v Šuranech na Slovensku jsem našel vodu i v suchopárném poli a dnes je tam jezírko. To se jednoduše spočítá, to není žádná vědecká práce. Na Čertově Břemeni jsou čtyři vodní plochy, v pražských Hodkovičkách či Bitozevsi dvě. Voda je úžasná, zpestří hru a je neocenitelný zdroj na závlahy.
Na které škole jste se to všechno naučil?
Vystudoval jsem ČVUT, elitní směr konstruktivně dopravní a ještě postgraduální studium. Vše na katedře geodetiky. Pak jsem léta stavěl dálnice. Mám za sebou přemístěných 1,5 milionu kubických metrů materiálu, to je pro představu tolik, jako by přes celé tehdejší Československo byla hromada zeminy člověku až po prsa. Je to neuvěřitelná náhoda, jaká to byla příprava pro golfovou architekturu.
Jak se daří golfové architektuře v naší zemi?
Je to krásná práce, i když jí teď není dost. No a ne vždy se autorovi splní jeho představy. Je to jako se stavbou domů. Špičkový architekt udělá špičkový barák a paní domu pak na někoho jiného zamává penězi a chce věžičku, dlažbu z Benátek kolem oken a na sloupy u vjezdu si posadí lvy. Pro autora je to katastrofa. Já třeba dostavím hřiště a nějaký jiný „architekt“ pak vidí v televizi přenos ze Skotska, zalíbí se mu skotský bunkr (písečná překážka), který vypadá jako hluboký kráter, a hned to postaví tady u nás na to moje hřiště. Zatímco do Skotska se to hodí, sem to vůbec nepasuje. Já abych se pak styděl a stál tam a omlouval se, že tohle jsem neudělal já. Na jedno moje hřiště už bych nikdy nejel, abych se nemusel dívat na tu hrůzu, co tam „architekt“ s investorem udělali. V téhle zemi je kultura v tomto směru za nula bodů, autorská práva jsou jen k pousmání.
Jaká hřiště stavíte nejčastěji?
Golf není jako tenis, kde jsou všechna hřiště stejná v Japonsku, Jižní Americe i na Žižkově, golf je každý jiný. Dvě stejná hřiště na světě neexistují. S golfovým hřištěm je to jako s koupí auta, můžete mít trabanta nebo ferrari. Obě krajní varianty jsou pro běžného uživatele špatné. Ve ferrari se civil moc nesveze, v ojetém trabantu se nedá jet. Základ všeho je golf pro střední stav. Zcela neplánovaně jsem se stal architektem právě takových nízkonákladových skromnějších hřišť.
Co stavíte teď?
Jedno hřiště v Broumově (podle webu vsudehralove.cz, který sdružuje hráče, kteří hráli 60 a více českých hřišť, je to nejoblíbenější devítka u nás), dvě na Slovensku, v Jihlavě, ve Zlíně a na Šumavě.
Stavěl jste i v zahraničí, kde?
Teď zrovna projektuji na Slovensku a před pár lety jsem stavěl v Rusku. V Petrohradu. To byl silný zážitek. Všechno sovětské a ruské jsem nesnášel, ale v Petrohradu jsem pochopil ruskou duši i ruskou pomatenost.
Je golf pro všechny?
Nemám nic proti noblesním hřištím jako Albatros, musíme reprezentovat, ale pro obyčejné lidi jsou nejlepší skromná hřiště, kde nezaplatí v sobotu s manželkou 5000 a v neděli zase 5000. Na to zdravotní sestra nebo úředník nemají. Ti si hledají jiné kluby. Golf může být levnější než sjezdové lyžování, tam se platí ještě ubytování, záleží na počasí. Na golfu vezmete bag (brašna na hole) a jdete za každého počasí. Zastavit vás může jedině bouřka, aby vás nezabil blesk jako jednoho Angličana na Konopišti.
Musí být architekt výborný golfista?
Píše se, že má mít jednomístný HCP, ale já ho nemám, jednomístný HCP nahrazuji časem stráveným při hře golfu, při projektování a stavbě hřišť. Architekt nemůže být špičkový golfista, protože na to nemá čas.
V čem je profese u nás jiná než ve světě?
Třeba v Americe se golfová architektura dědí jako řemeslo, jsou na to školy, tady jsme všichni samozvanci. Ale děláme to podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a někdy se tu symfonii snad podaří složit moc hezky.
Text: Alice Kavková
Foto: Alice Kavková, archiv Jiřího Veldena
