Ludvig Mies Van der Rohe se zapsal do podvědomí české laické veřejnosti, jako autor slavné brněnské vily Tugendhat. Svým způsobem by bylo možné veškeré Miesovo uvažování demonstrovat a odvodit popisem této stavby, ale takové omezení by bylo spíše na škodu. Vile Tugendhat jsme se navíc již v této rubrice věnovali. Mezi jeho významné realizace, které mohou být pro čtenáře našeho magazín zmiňovanou inspirací, paří rozhodně dům postavený pro Dr. Farnsworthovou, který vstoupil do historie jako Farnsworth House.
Pro mnohé z řad laické, ale i odborné veřejnosti, je mnoho z toho, co dnes nazýváme „modernou“ věcí takřka nepřijatelnou. Velmi často se v toto smyslu hovoří o neosobním a „studeném“ charakteru moderních budov, které již nemají nic společného s člověkem. Tato výjimečná stavba je však fysickým důkazem toho, nakolik může velmi moderní, a pro mnohé tedy „chladná“ architektura, dokonale prolnout s přirozeným půvabem přírody a vytvořit velmi konsonantní akord složený z otevřené krajiny, dřeva, skla a kovu.
Dům Farnsworth House byl postaven v letech 1945-51. Je situován na rozlehlém soukromém pozemku v těsném sousedství řeky Fox River. Jeho okolní zahrada je dílem zahradního architekta Lanninga Ropera a obsahuje celou řadu velmi kvalitních sochařských děl. Dům sám je postaven bez základů. Tvoří jej vlastně jen velmi jednoduchá lehká konstrukce, kterou zpevňuje válcové vnitřní jádro domu ukrývající ty nejintimnější části interiéru. Jinak je celá stavba zcela otevřena svému okolí. Svým způsobem se zde kromě zvláštní a velmi sugestivní snahy zrušit hranice mezi interiérem a exteriérem, projevují náznaky či přímo citace východní – japonské architektury. Dům je takřka meditativní, velmi koncentrovaný a přitom maximálním způsobem uvolněny a otevřený.
Krystian Novalis
foto LPCI a archiv autora
