Typická, nádherně kvetoucí rostlina, existující ve více než tisíci druzích, potěší svými bohatými květy během zimy a časného jara. Když vybereme vhodný druh rostliny ( drobnější azalka japonská nebo indická), zdárně ho dovedeme do květu právě v tomto období, kdy se nedostává ani sluníčka, ani barev. Přece jenom se jedná o velice náročnou rostlinu, tak méně zkušení pěstitelé mohou být zklamáni, když jim opětovně kvést nebude. Někdy se dokonce musí smířit s úhynem rostliny. Pokud nemáme vyloženě chladné místnosti, do pěstování azalek se raději nepouštějme. Pokud vás jejich krása natolik uchvátila, že bez ní nemůžete žít, zvolte ji pouze jako jednorázovou sezónní kvetoucí rostlinu a na další pěstování rezignujte.
Na péči jsou náročné
Azalky milují chladný vzduch, v době, kdy vytvářejí poupata, nechybíme, když je umístíme na světlém místě při teplotě v rozmezí 3-8°C. Vyšší teplota prospívá spíše jejich škůdcům, hlavně roztočům a sviluškám, které sáním způsobují opad listů. Žloutnutí s následným opadem poupat způsobuje příliš suchý vzduch. Jakmile se poupata vybarvují, snesou i vyšší teploty, do 14°C, dříve se dočkáme květů. Pokud s poupaty bujně rostou i výhony, je potřebné je včas zaštipovat. Hned po odkvětu vylámeme zbylé květní stopky. To prospěje novým výhonům, které tak dostanou místo k růstu. Azalky milují pobyt venku, proto když pomine nebezpečí mrazíků, vysázíme je napevno do volné půdy, případně založíme i s květináčem. Vybereme stinné, maximálně polostinné stanoviště, chráněné před přímými slunečními paprsky. Půdu vyžaduje výživnou, mírně kyselou s pH 5 – 6,5. Namícháme jim propustnou zeminu z písku, vřesovky s podílem humusu a rašeliny. Ke koupi je také speciální zemina pro azalky. Prospívá jim rosení nejlépe dešťovou vodou, absolutně nesnáší vápník. I voda z vodovodu ji spíš poškodí. Zálivku má ráda hojnou, její kořenový bal nesmí přeschnout. Pokud by k tomu došlo, může ji zachránit okamžité ponoření do kýble s měkkou vodou, kde ji ponecháme přes noc. Jak již bylo zmíněno, nesnáší zásadité prostředí, proto pozor při letnění, někdy její živoření způsobí nedaleká drolící se zídka, z níž se vápno vyplavuje do půdy. Pravidelně do zálivkové vody přidáváme minerální nebo hnojivo vyvinuté právě pro azalky a rododendrony. Na jaře lze provést hluboký zmlazující řez.
Velká inspirativní galerie rostlin
Překvapující barevná škála
Azalky, neboli rododendrony, patří do čeledi vřesovcovitých. Upoutávají bohatými, většinou plnokvětými květenstvími od bílé a krémové přes žlutou po červené odstíny. Při správné péči na rostlině vydrží nezvykle dlouho. Kompaktní převážně stále zelený keříček se větví a obrůstá kopinatými, tmavě zelenými lesklými listy vejčitého tvaru. Na koncích větviček rozkvétají nálevkovité květy o průměru až 6 centimetrů, seskupené většinou po dvou až šesti do okouzlujícího květenství. Nejnověji vyšlechtěné kultivary překvapují i dvoubarevnými, dost těžkými plnými květy se zvlněnými okraji.
Při množení se nemusí dostavit úspěch
Na počátku léta se můžeme pokusit i o její množení. Vyzrálé polodřevnaté vrcholové řízky omočíme ve stimulátoru a zapíchneme do kyselého substrátu. Kořenící řízky zakryjeme folií a udržujeme na spodním teple okolo 23°C. Prostředí udržujeme vlhké, pravidelně kontrolujeme, zda se řízky nepřehřívají, případně neplesniví.
Domovinou azalek jsou oblasti střední Číny a Japonska a do našich domovů a zahrad přinášejí exotický závan z prostředí tajemných gejš.
Foto autor
