Úložný prostor na boty bývá velmi často řešen jako obyčejný policový systém, který je v lepším případě uzavíratelný dvířky, nebo jen plentou či závěsem. Při plánování budoucího interiéru mu nebývá věnována významnější pozornost, protože boty se jednoduše „někam dají“. Navíc ani prodejci a výrobci nábytku nenabízí tak bohatý výběr, minimálně ne ve srovnání s pestrostí, která panuje mezi ostatními druhy nábytku. Při výběru botníku bychom se měli řídit několika základními pravidly, která vycházejí z povahy takového nábytku a také z jeho umístění v interiéru. Je také nutné počítat s tím, že botník bude využívat i návštěva, tedy pokud nemá uživatel bytu v úmyslu nechat návštěvu nepřezutou, či pokud mu nevadí tradiční „hromada“ bot v předsíni.
První, co by měl budoucí uživatel vyhodnotit je potřebný prostor a s tím související velikost botníku. Pokud jsou v rodině čtyři osoby, nestačí místo na čtyři páry bot.
Jednoduchou úvahou se dostaneme k počtu dvaceti pěti párů a ještě si připomeneme, že je také potřeba uložit někam prostředky, kterými se běžné obuv udržuje.
Velká inspirativní fotogalerie úložných prostorů
V průměru používáme tři až čtyři páry bot současně. Pro jednoduchost tedy jeden pár na každodenní nošení, boty pro volný čas ať už sportovní či jiné, a pak boty ke společenskému oděvu nebo k různým výjimečným příležitostem, chcete li boty „lepší“. K tomu je potřeba přičíst tu obuv, které má již svou roly „slušné“ boty za sebou a dnes slouží jako obutí do nepohody, jako pracovní boty či prostě boty na donošení, které ještě není nutné vyhodit. V botníku je potřeba počítat i s dvěma páry takových starších bot. Na každého obyvatel tak vychází cca pět párů a čtyř členná rodina najednou potřebuje prostor pro cca dvacet párů bot plus něco pro návštěvu, tedy prostot pro ještě jedou tři až pět párů. Botník by tedy v takové rodině měl být schopný pojmout celkem cca 25 párů bot střední, běžné velikosti. K tomu je také dobré, když se v botníku najde místo, zásuvka atd., kam se dají odložit běžné prostředky na udržování obuvi, tedy krémy, kartáče atd.
Boty bývají celkem logicky nejznečištěnější částí oděvu. Je praktické, pokud se dají police, na které se jednotlivé páry ukládají, snadno vyjmou a stejně tak snadno omýt. O dostupnosti vnitřního prostoru botníku, o lehké obslužnosti, pak platí totéž. V botníku se budou logicky hromadit nečistoty opadané s podrážek a vznikne tak nepříjemný zdroj prachu a špíny, což je alarmující zvláště pro alergiky. V běžných domácnostech nebývají boty atraktivní pohledovou záležitostí, které by vytvářela estetický dojem jako vyleštěné lodičky v regálech prodejních galerií. Lze tedy jen doporučit botník uzavíratelný, na jehož design nebude mít jeho obsah žádný vliv. Uzavření botníku také diskrétně eliminuje přítomnost případných pachů, které může obuv někdy vydávat.
